Ivánku, kamaráde, pozdravuj Viktora

O Ivanu Maškovi se v 90. letech říkalo, že bude předsedou vlády. To bylo v době, kdy šla opozice vládě po krku a on žádný neměl. Vtip, kterému se Ivan s chutí zasmál. Dnes, v pátek 18. ledna, má pohřeb. Pro ty, kdo neměli to štěstí a neznali ho: politik, ekonom, signatář Charty 77 a jeden ze zakladatelů ODA. „Byl to přítel, statečný člověk, disident, sehrál důležitou roli v době, kdy se formovala česká ústava,“řekl bývalý předseda ODA Daniel Kroupa.

Pravdivá slova, trochu ale šustí papírem. Ivan byl především živel. V politice i v životě neřízená střela. Kam přišel, hravě ovládl debatu. Když skončilo politické jednání, rád pokračoval v hospodě. Tam se na politiky dívají většinou s nedůvěrou, často i s nevolí. Jenže on se rychle skamarádil i s největším netykavkou. Dokázal pít celou noc, i dvě, a ráno šel do Sněmovny, kde spatra rozcupoval Kočárníkův bídný rozpočet. Díky němu se ODA stala tahounem ve snižování daní.

Spolu s Viktorem Dobalem, který na něj už nějakou dobu čeká v nebi, se výrazně podíleli na formování ODA jako strany idejí a zásad, tolik odlišnou od pragmatismu, který ovládá současnou politiku. Bez těch dvou a jejich zarputilosti by s velkou pravděpodobností nebylo restitucí, lustrací, navracení židovského majetku nebo napojení Česka na alternativní ropovod a plynovod.

Jako konzervativec věděl, že demokracie není jen momentální nadpoloviční většina, ale i pevně zakotvené instituce a rozdělení moci, kterou díky tomu nikdo nemůže uzurpovat jen pro sebe. Premiérem se bohužel nestal. Ivanův čas v politice skončil, když se místo argumentů začaly počítat hlasy. V paměti nás, co jsme měli čest ho znát, zůstane malým velkým mužem české politiky. — David Rožánek, bývalý mluvčí ODA