Poptávka po nové krvi

Pražské nemocnice potřebují rozšířit své registry dárců o mladé. Na propagaci dárcovství jim ale chybějí finance i lidi.

PRAHA V některých pražských nemocnicích chybí krev. Nejde o žádnou novinku, tento stav se opakuje každého půl roku – v létě, protože jsou dárci na dovolených, a v zimě, protože jsou více nemocní. Na veřejnost se obrátila tento týden například Všeobecná fakultní nemocnice (VFN), které chybí krev skupiny 0 a A. Lákání „nedárců“je přitom podle VFN vždy až třetí v pořadí. Nemocnice nejdříve kontaktuje své dárce v registru a pak žádá kolegy.

Obdobný problém řeší také Thomayerova nemocnice. „Teď po Vánocích chodí dárců tradičně méně, než je obvyklé během roku, takže jsme na tom relativně hůře a potřebujeme zejména krevní skupiny A a 0,“potvrzuje primář Petr Turek z transfuzního oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, které zásobuje kromě svých oddělení také například IKEM.

Starší končí, mladých nepřibývá

Důvodů, proč se situace každý rok opakuje, je několik. Největší roli hraje fakt, že registr dárců stárne.

Zdravý člověk může darovat krev do věku 65 let. „Lidi nad touto věkovou hranicí je potřeba nahradit novými, mladými dárci, ale počet těch, kteří přicházejí darovat krev poprvé, zdaleka není tak vysoký, aby pokryl úbytek těch starších, kteří po mnoho let darovali krev pravidelně,“popisuje primářka Daniela Dušková z transfuzního oddělení VFN. Výsledkem je postupné ztenčování registru, a to nejen v Praze. „V současné době chybí v celé republice 100 až 200 tisíc dárců krve,“dodává Dušková.

Aby Všeobecná fakultní nemocnice udržela počet dárců, potřebovala by ročně zhruba sto až dvě stě nově příchozích, kteří budou následně chodit pravidelně. To se ale nedaří. I v dalších nemocnicích se potýkají se stejnou situací.

„Ideální počet dárců by byl přibližně o třetinu větší,“říká Jana Roubalová z tiskového oddělení vinohradské nemocnice, kde mají zatím krve dostatek.

Nedostatek prvodárců nemocnice začaly pociťovat už před lety, kdy na trh vstoupily komerční centra na odběr plazmy, jež se užívá na výrobu léků. Tato centra mají na rozdíl od veřejných nemocnic peníze na propagaci a zároveň nabízejí lidem za odběr náhradu nákladů, třeba ušlé mzdy. Jde obvykle o plošnou částku v řádu několika set korun.

„To je v rozporu s doporučením světové zdravotnické organizace a s doporučením Transfuzní komise rady Evropy,“kritizuje Dušková a upřesňuje: „Každý přímý dar napojený na darování krve nebo krevní složky zvyšuje riziko přenosu infekce transfuzí.“

Dárci bez prestiže, nemocnice bez kapacit

Podle lékařů je jedinou možností lepší propagace stálého dárcovství. Krev má omezenou trvanlivost a nemocnice nemohou přechovávat přehnané zásoby. „ Jednorázové výzvy k darování nejsou účelné a občas způsobují i nedorozumění na transfuzních stanicích, kde mohou být dárci krve, kteří se dostaví na základě podobné výzvy, i odmítáni,“upozorňuje Miloš Bohoněk, předseda Společnosti pro transfuzní lékařství.

Na systematickou propagaci jsou ale potřeba lidé a peníze a sehnat lidskou sílu není v současné vysoké zaměstnanosti jednoduché. „Lidské a finanční kapacity na propagaci dárcovství krve jsou velmi omezené. Naše možnosti nejsou srovnatelné s možnostmi komerčních plazmaferetických center,“vysvětluje Turek.

Podle lékařů není v silách jednotlivých transfuzních oddělení, aby se věnovala nějakým velkým reklamním kampaním. „Dárci krve u nás nemají takovou společenskou prestiž, jakou by si zasluhovali,“domnívá se Dušková. „V současné době mají některá velká transfuzní oddělení v Brně nebo v Olomouci velmi dobře nastavenou propagaci dárcovství, ale důvodem je i to, že na to mají dost zaměstnanců,“dodává Dušková. Aby se člověk mohl věnovat skutečně důsledné kampani, musel by tím podle ní strávit minimálně polovinu pracovní doby.

Ministerstvo zdravotnictví letos proto v rámci svých dotačních programů stanovilo jako jednu z priorit právě dárcovství orgánů, tkání a krve. Chce se zaměřit jak na vzdělávání lékařů a zdravotnického personálu, tak na podporu a tvorbu informačních kampaní směrem k veřejnosti. Různými bonusy také motivují dárce i jednotlivé zdravotní pojišťovny. Dárci krve si kromě volna na rekonvalescenci v den odběru mohou odečíst od základu daně tři tisíce korun za každý odběr.

Všichni společně a rovnou v práci

V Česku se věnuje propagaci dárcovství rovněž Český červený kříž. V posledních letech také řada společností organizuje firemní darování krve. Ke společnému odběru se hlásí například Deloitte, Alza a další velké firmy. Tradičně chodí darovat také policisté nebo hasiči, kteří se s úrazy a potřebou krve setkávají často v rámci své profese. Některá transfuzní oddělení rovněž vyjíždějí přímo k zaměstnavatelům, aby lidé mohli darovat krev přímo tam, kde pracují.