Ozvěny starých bitev
Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela... Levicová vláda Andreje Babiše vládne, peníze létají vzduchem a leckomu se to nelíbí. Ale jaképak pokrytecké divení?
Tomu, čeho jsme svědky v posledních týdnech a měsících, se říká běžný vládní provoz, zhruba odpovídající tomu, že je více než dva roky do parlamentních voleb. Vláda chrlí zákony, a i když je formálně menšinová, v Poslanecké sněmovně je protlačuje většinovým stylem buldozeru. Opačně zabarvený Senát je vrací, ale vládní většina v dolní komoře veto té horní přebíjí – jen v posledním týdnu se tak stalo u zrušení karenční doby, změny služebního zákona či insolvenčního zákona.
Obrázek vládnutí kabinetu Andreje Babiše je pak v kostce takovýto: zvyšování penzí, slevy na vlaky a autobusy pro studenty a seniory, rychle rostoucí minimální mzda, vyšší platy státních zaměstnanců, návrat nemocenské v prvních třech dnech nemoci, ve výhledu je zvyšování životního minima, obědy ve školách a mateřinkách zdarma, zálohované výživné, strmý nárůst rodičovského příspěvku a vůbec celý ambiciózní rodinný balíček ministryně Maláčové, který vyjde na desítky miliard. Na druhé straně se už vůbec nemluví o důchodové reformě, jen občas se špitne o potřebné revizi sociálního systému a výrazněji se neřeší ani časovaná bomba ve zdravotnictví.
Opozice, kterou velmi zjednodušeně nazvěme pravicovou, je tím šokována a křičí jako o život. „Je to neodpovědné plýtvání, nemyslí se na budoucnost v ničem,“děsí se třeba šéf sněmovní frakce TOP 09 Miroslav Kalousek. „Vláda státním rozpočtem prodává budoucnost České republiky,“bije na poplach muž na stejné pozici v hnutí STAN Jan Farský. A předseda občanských demokratů Petr Fiala je zase ohromen tím, jak Babiš šikanuje živnostníky, a strašně překvapen, že vláda protlačila komunistický návrh na zdanění církevních restitucí: „Nikdy by mě nenapadlo, že se něčeho podobného třicet let od pádu komunismu dočkám.“
Ano, je to veliké překvapení. Pusťte si někdy přenos ze Sněmovny a za půl hodiny získáte neodbytný dojem, že česká pravice byla ještě v okamžiku nástupu Babišova kabinetu ANO a ČSSD (plus KSČM) skálopevně přesvědčena o tom, že přichází vláda úspor a pravicových reforem. A že sám Babiš je mladší bratr Aloise Rašína nebo Margaret Thatcherové. Teď opozice vidí, že všechno je jinak – a úplně oněměla úžasem.
Nalevo od levice
Opozice má samozřejmě pravdu – tedy svým způsobem. Vláda svým rozdávačným kurzem opravdu nebezpečně devastuje tuto zemi, respektive zakládá na příští průšvih, protože závazky, které každým podobným zákonem uzavírá, nepůjdou v hubených časech vypovědět ze dne na den, půjdou-li vypovědět vůbec. A přičteme-li k tomu i retroaktivní dodanění církevních restitucí, pak nejde o devastaci pouze ekonomickou, ale i právní a morální.
Celá věc je však složitější. To, co dnes sledujeme v přímém přenosu, je přece pouze logická a zcela očekávatelná ozvěna rok starých bitev. Jejich výsledkem je, že tu dnes vládne hnutí ANO s ČSSD plus KSČM jako třetím vzadu. Sama Babišova formace má už dnes víceméně středolevého voliče a ve vládní většině jí sekundují dvě levicové strany v existenčních problémech, které se musí vůči ANO i jedna vůči druhé vymezovat co nejlevicovější politikou. Babiš sice občas vzdoruje, ale ne moc a rozhodně nikdy nejde na krev, už z té pragmatické dedukce, že by zadupání do země
Je farizejské zvolit cestu moralistní a pak křičet, že vláda druhých poškozuje zájmy mých voličů.
v ČSSD opět posílilo hlasy, aby strana z vlády odešla. Výsledkem jsou ústupky ANO a výrazně levicový kurz, jímž Babiš platí svým partnerům za spoluvládnutí.
To není nic překvapivého ani nemravného, naopak je to úplně normální. ODS musela kdysi ODA a lidovcům zaplatit za vládnutí třeba zřízením nesmyslných krajů, Zemanovi v roli protektora odložením privatizace bank a později zase Straně zelených tím, že nezatáhla za záchrannou brzdu ve věci smrtící podpory fotovoltaiky. A úplně