Jedna pravda vládne všem. Už i v tenisu
Miroslava Němého, reportéra MF DNES
Rafael Nadal cítil zvyšující se teplotu. A nejen proto, že v Melbourne bývá i 45 stupňů ve stínu – už zase mu stavěli hranici. Na svojí cestě do finále zrovna vyřadil Tomáše Berdycha, ale na tiskové konferenci dostával otázky na to, zda mají brát v tenisu ženy bezvýhradně stejně peněz jako muži. Proč ne, od toho tiskové konference jsou. Problémem ale bylo, že Nadal nepronášel tu „správnou“odpověď.
„Víte, že ženský tenis mám rád. Ať vydělávají, kolik chtějí. Klidně víc než my. Bylo by mi to fuk. Pokud se na ně prodá více vstupenek, zaslouží si více peněz. Takto jednoduché to je. Přece vůbec nejde o to, jestli jste muž, nebo žena.“
Měly by se tedy ATP a WTA spojit? „Proč? Nevím. Nechápu vás.“Produkt by mohl být silnější.
„A proč? Já to nevím.“
Někteří si to myslí.
„Možná. A někteří zase ne. Kdo ví. Nejsem ta správná osoba, nemám všechny potřebné informace. A hlavně je v dnešním světě velmi citlivé hovořit o mužích a ženách. Dostáváme se do momentu, kdy si nemůžete dovolit říct svůj názor, protože cokoli řeknete, bude použito proti vám.“
Zpátečníku! Úderka sociálních sítí okamžitě zahájila vyšetřování. Tenisový expert New York Times zveřejnil pod spojením „Srovnávací tenisová literatura“přepis tiskovek Nadala a Rogera Federera, který na stejné téma odpověděl „uvědoměleji“. Federer je v tomto směru miláček – a Nadal terč. Ten, co neuznává rovnoprávnost. Ten, co jde proti pokroku.
Co na tom, že Nadal bývá v kontaktu mimořádně slušný, že nedávno bez váhání pomáhal obětem povodní na své Mallorce. Vše se maže. Zvlášť u kolegů z nejproslulejších anglosaských médií je bohužel fascinující, že kromě často skvělé žurnalistiky zároveň produkují takové množství svazáctví, že by vedle nich i vojín Dušan Jasánek působil skoro jako disident.
Vědí, kde je pravda. Kdo neví, je bit. Spor o (ne)rovné turnajové odměny má přitom minimálně dvě různé polohy.
1) Muži hrají déle, na tři vítězné sety místo dvou – zaslouží si tedy více. Zjevným nedostatkem je, že takový pohled tenis redukuje na prostou fyzickou činnost, dejme tomu odhazování sněhu lopatou; u něj platí, že za větší čas prostě uděláte víc práce.
2) Sport je show, ba umění. A třeba dobrý koncert se neměří jen na čas, ne? Ženský tenis je jiný, ale minimálně stejně zábavný. Napínavější, vyrovnanější, emotivnější. Zjevným nedostatkem tohoto přístupu zase je, že jde o názor, o úhel pohledu.
Nadal si možná nemyslí ani jedno. Je mu to jen fuk. Možná i proto, že dál existují turnaje, kde mají větší prize money muži – a jinde zase ženy. Možná proto, že jde o soukromý byznys, který si řídí organizace ATP a WTA. Ve spolupráci s těmi, kdo tvoří jádro jejich podnikání. O dámy a pány s raketami v rukou přece má jít nejvíc. O jejich činy, ne o mravokárné fráze. Jak krásné a dramatické teď byly duely Karolíny Plíškové! Nebo finále Naomi Ósakaové s Petrou Kvitovou, další spektákl. Zvlášť v kontrastu se selankou některých utkání Nadala či Novaka Djokoviče, kteří své soupeře vyloženě smázli. I jejich vzájemné finále ostatně bylo jednoznačné.
Máte radši Apple, nebo Samsung? Holky, nebo vdolky? Plíškovou, či Nadala? Život je pestrý a preference všemožné, i ty fanouškovské: někdo s napětím sleduje dramata žen, jiný si vychutná dominantního Djokoviče. Pak třeba i zapřemýšlí, jak že to vlastně má být s těmi prize money. Ale ten, kdo si myslí něco jiného než já, není přece automaticky kromaňonec, ne?
Kvůli lidem, kteří i v tenisu vyhlásili monopol na pravdu, je dobré si to připomínat.