DOX vstoupil do druhého desetiletí
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Ze zchátralé malé továrny v srdci Holešovic vznikl před deseti lety výstavní prostor, který dnes navštíví 80 tisíc lidí ročně. Centrum současného umění DOX vytvořil se společníkem tehdejší developer Leoš V
Jan Nuc
HOLEŠOVICE Na oslavu deseti let existence uspořádal v sobotu DOX den otevřených dveří se vstupným zdarma. Galerii, která se z původního plánu přestavět malotovárnu rozrostla na deset tisíc metrů čtverečních plochy, si přišly prohlédnout více než tři tisíce lidí.
DOX se podle svého ředitele věnuje umění, které má přesah ke společenským otázkám. „Naším posláním vždycky bylo vytvořit místo, kde se věci zkoumají, diskutuje se o nich, mají přesah do umění, literatury a divadla,“říká Válka.
DOX jste otevřeli v roce 2008. Četl jsem, že než centrum vzniklo, trvalo to šest let. Bylo náročné uvést galerii do provozu?
Šest let uběhlo od zakoupení pozemku. Skutečné projektování trvalo čtyři roky a pak se centrum otevřelo. Původně jsem byl malý developer a s počáteční investicí mi pomohl můj holandský společník. Hledal jsem příležitost pro stavbu loftů. Sháněl jsem malou továrničku, tu jsem našel. Když jsem vlezl do hlavní haly, pochopil jsem, že koukám do galerie. Začali jsme pak galerii projektovat s architektem Ivanem Kroupou. Projekt byl ale původně podstatně menší, asi pětinový. Přikoupili jsme několik menších okolních domů, a proto jsme museli začít s projektováním znovu. Proto příprava trvala čtyři roky.
Budova DOX jako taková byla navržena na ocenění za architekturu. Pomohlo to galerii ke zviditelnění?
Galerie byla hodnocená velice dobře a stále je. Je zahrnutá v knize Phaidon Atlas of World Architecture, která se zabývá nejzajímavějšími stavbami. Každá země tam má výběr reprezentativních staveb a za Českou republiku mezi nimi byl DOX. To navržení na prestižní ocenění Mies van der Rohe Award nám nepomohlo v ničem, ale samozřejmě nás moc potěšilo.
Bylo složité získat umělce do úplně nové galerie? Zajímá mě, jestli už jste měl s některými kontakty z dřívější doby.
Já se o architekturu a o design zajímám celý život. Jezdil jsem po světě a navštěvoval nejrůznější muzea a galerie. V té době jsem ale ještě netušil, že jednou sám galerii postavím. Takže jsem nezačínal úplně z nuly. Formát centra DOX je tzv. kunsthalle, což znamená, že nemáme vlastní sbírky. Umění přichází a odchází. Dneska není problém najít a oslovit umělce, kteří dělají zajímavé věci. Otázka je, co chcete vystavovat, proč a jaká máte kritéria.
Má DOX nějaká kritéria, podle nichž vybírá umělce a pořádá výstavy? Například co se týká jejich zaměření...
Nemáme tvrdá kritéria. To je jedna z věcí, kterou nám různí mudrlanti vyčítají, že nemáme profil jako běžné, konvenční galerie. Nás zajímá takový typ umění, které se dokáže vyjádřit k aktuálním společenským problémům, které se týkají každého. Umění, jež nás nutí přemýšlet a uvažovat o věcech a situacích jinak, než jsme zvyklí. To je pro nás zásadní kritérium. Proto DOX není instituce pouze pro hrstku akademiků, teoretiků či odborníků na umění. Myslíme si, že když sem do galerie někdo přijde, měl by mít důvod v té galerii být. Naší ambicí je, aby tam byla srozumitelná vazba na současný život a přítomnost.
Když se ohlédnete za tou dekádou, jaké výstavy vám utkvěly v paměti?
Na každý rok bych mohl jmenovat výstavu. Když jsme začínali, první výstava se jmenovala Vítejte v kapitalismu, měla lehce ironický podtext. Portréty velkých finančních magnátů a lidí, kteří mají ve světě financí vliv, tam vystavoval španělský umělec José Maria Cano. Proti tomu běžela mohutná instalace knih slovenského umělce Mateje Kréna, která se jmenovala Sediment, což byl svět kreativity a literatury. Další výstava, která nás těší, byla výstava s názvem Luciferův efekt – o zlu ve společnosti, o tom, jak snadno se z dobrých lidí stávají zlí. Pak jsme měli výstavu Postiženi realitou, která vyjadřovala, že ačkoliv si myslíme, že jsme kultivovaní, pořád koukáme na postižené lidi s určitými předsudky. Ale výstava, kterou považujeme za dosud nejzásadnější, byl Skvělý nový svět. Výstav jsme udělali za existenci DOX téměř tři sta.
Jak je to s návštěvníky, zvyšuje se jejich počet?
Návštěvnost stále roste, teď jsme u nějakých osmdesáti tisíc návštěvníků ročně. Narůstá plus minus o deset procent ročně.
Takže kdybychom se tady sešli za dalších deset let, budete mít návštěvnost dvojnásobnou?
V České republice – stejně jako všude ve světě – je jen omezený počet lidí, kteří se zajímají o umění. Ale instituce, které u nás mají návštěvnost sto tisíc za rok a výš, to už jsou většinou státní instituce, muzea. Pomalu tedy doháníme ty státní.
Jaké je složení návštěvníků? Mají o DOX zájem i zahraniční turisté?
Padesát procent návštěvníků jsou dnes cizinci. To je obrovské číslo. Když jsme začínali, ani jsme je nepočítali, protože jsem to považoval za tak nepatrné číslo, že to nemá cenu. Po třech letech jsme to začali počítat a čísla postupně rostla. Dnes chce stále víc turistů navštívit něco jiného než historické centrum Prahy. A DOX představuje Prahu současnou. Turisté jsou nadšeni, že v Praze najdou – často nečekaně – místo, kde se špičková současná architektura setkává se zajímavým programem. A řada z nich se pak vrací. Příznivci současného umění už o nás většinou vědí nebo si nás najdou na internetu a cíleně k nám jedou.
Jakým způsobem získáváte finance?
Jsme soukromá nekomerční nezisková instituce. Žádáme pravidelně o granty, které vypisuje Magistrát hlavního města Prahy a ministerstvo kultury. Celková podpora od těchto dvou subjektů tvoří asi 18 procent našeho ročního rozpočtu. Všechno ostatní si musíme sehnat sami. Hledáme sponzory a partnery na jednotlivé projekty, malá část příjmů je ze vstupného a pronajímáme také některé prostory centra DOX pro komerční akce. Zároveň přinášíme do veřejného rozpočtu přes dvacet milionů korun ročně podle studie společnosti KPMG, což jsou renomovaní experti.
Jednu dekádu už má DOX za sebou. Už máte plány, jak bude vypadat ta dekáda následující?
Náš záměr je víc a víc podporovat společenský přesah a rozvíjet typ projektů, kde se jedno téma představí ve více různých žánrech.