Šéf svazu: Co vzkřísí český hokej
První muž českého hokeje vysvětluje, proč po neúspěchu na juniorském MS svolal „krizové“setkání majitelů a manažerů a co z něj plyne.
eský hokej nevzkvétá. Období temna nerozjasnila ani silná generace kolem talentů Nečase, Kauta či Zadiny, která na nedávném juniorském šampionátu ztroskotala ve čtvrtfinále, tak jak je u reprezentací v posledních letech zvykem. Poslední medaili získal národní tým před sedmi lety, dvacítka čeká dokonce od roku 2005.
I proto se po lednové porážce juniorů rozhodl Tomáš Král, prezident svazu, svolat fórum, kam sezval majitele i manažery desítek českých klubů, aby hledali cestu zpět na výsluní. „Cílem bylo na konkrétních číslech prezentovat, čeho jsme dosáhli, co se nedaří, a ukázat, že další posun je možný jen ve spolupráci,“odpovídá Král přes e-mail na otázky MF DNES.
Takže co se nedaří?
Reprezentační program nemůžeme rozšiřovat donekonečna, nemůžeme pořádat víc kempů, trenérských školení, což jsou věci, které mohl svaz zajistit sám. V oblastech, v nichž spatřujeme největší problémy – ve výchově mladých hráčů a jejich uplatnění mezi dospělými – už můžeme uspět jen společně.
Jak ale chcete kluby přesvědčit, aby mladší hráče nasazovaly? Uzavřeli jste první ligu, ale sám jste zklamán, že počet mladých se v ní nezvýšil.
Bavíme se o profesionálním hokeji, který provozují soukromé subjekty. Jejich majitelé zajišťují pro hokej velké finanční prostředky, je proto logické, že mají rozhodující slovo. Osobně si jinou cestu než komunikaci, přesvědčování a dohodu představit nedovedu. Svaz řídí náš hokej a soutěže podle pravidel, na kterých se jeho členové, tedy kluby, domluví. Vůbec se přitom nezříkáme odpovědnosti za oblasti, které nám přímo přísluší – hospodaření, reprezentační program, vzdělávání trenérů nebo mezinárodní vztahy.
Proč se podle vás u nás pořád pěstuje kult „zkušených veteránů“, zatímco jinde na světě sázejí na dravost, rychlost mládí?
Určitě k tomu přispívají přestupní řády, hlavně tabulkové odstupné u dospělých. Rozdíl je také v mentalitě, ale i v zámoří je sázka na mládí spíše věcí několika posledních sezon. Jsem v každém případě přesvědčen, že pokud se změny, o kterých jsme na fóru mluvili, podaří prosadit, přístup se změní i u nás.
Co považujete z fóra za nejzásadnější? Zrušení odstupného?
Nosným tématem byla výchova kvalitních hokejistů a přechod mezi dospělé. Zrušení tabulkového odstupného v dospělých kategoriích a zúžení mládežnických soutěží určitě patří mezi stěžejní kroky. Jedno bez druhého nemůže fungovat. První opatření by uvolnilo prostor pro domácí hráče včetně mladých talentů, druhé zvýšilo konkurenci. Není to ale všechno, patří sem i úpravy přestupního řádu a soutěží, střídavé starty u mládeže a další oblasti.
Kdy bude zrušeno odstupné?
Jakmile pro to získáme dostatečnou podporu mezi kluby. V minulosti jsem to několikrát navrhoval, tehdy bez úspěchu, ale věřím, že se situace mění. V takovém případě by tabulkové odstupné mohlo být zrušeno od nejbližší sezony.
O zúžení juniorské a dorostenecké extraligy se mluví už dlouho. Chybějí kvalitní zápasy, proč tedy svaz nereagoval dřív?
Neřekl bych, že svaz nereagoval. V roce 2008 měla juniorská extraliga 24 klubů, v roce 2014 jsme jejich počet snížili na 16. V roce 2015 vzrostl na 18, což je počet, který zhruba odpovídá extralize a klubům s extraligovým potenciálem ve druhé nejvyšší soutěži. Důvodem byl návrat karlovarské juniorky, která z ekonomických důvodů opustila ruskou MHL, v níž patřila k nejlepším. Před touto sezonou jsme vzhledem k úpravě ročníků rozšířili počet účastníků na 24 s tím, že je dočasný a v dalších sezonách ho budeme redukovat. Moje představa by byla 16 klubů v juniorské extralize a zúžení by mělo být postupné, nejlépe v průběhu dvou let.
Co ale říkáte na experiment, že se po utkání hraje ještě prodloužení o extra body?
Návrh vzešel z reprezentační komise, která upozorňovala na neúspěšnost reprezentací v novém formátu prodloužení a na prostor, který by tak vznikl pro výchovu rozdílových hráčů. Na sebe beru, že jsem při jednání výkonného výboru, kde zazněly i hlasy, že může dojít k případům jako ve Vsetíně, ostatní přesvědčoval, že si nedokážu představit, že by tak někdo u mládežnických mužstev uvažoval a někdo jeho jednání obhajoval. Dobrá myšlenka, která však narazila na limity našeho smyslu pro fair play.
Co zúžit i extraligu a 1. ligu?
V současné době to není téma a ani na fóru nic podobného nezaznělo. V extralize se dlouhodobě zvyšuje návštěvnost, její účastníci se prosazují v Lize mistrů, zlepšila se ekonomika. Diskutuje se proto spíš o přímých postupech a sestupech, což podporuji i já. I v tomto případě je předpokladem podpora klubů a výkonného výboru. Přímé postupy by potom mohly být zavedeny od nejbližší sezony po schválení.
Ve zprávě z fóra stojí, že v žákovské kategorii je až přílišný tlak na „výsledkaření“. Jak může svaz tenhle úkaz eliminovat?
Snažíme se o to, ale základ je v klubech. Když nebude vůle, nepomůže ani nejlepší metodika. Pomáháme trenérským vzděláváním a především prostřednictvím regionálních trenérů a profesionálních trenérů žáků, které platíme a kteří mají práci v klubech v tomto směru usměrňovat. Je to ostatně i jeden z důvodů, proč jejich počet navyšujeme – z 21 před pár lety na současných 130.
Jedním z problémů, které zmiňují trenéři, je sílící vliv rodičů zasahujících do práce trenérů.
Většině rodičů patří poděkování za čas a péči, kterou sportování svých potomků věnují. Setkáváme se ale bohužel i s případy, kdy zasahují do práce trenérů a jejich chování se vymyká nejen hokejovým pravidlům. Musím dodat, že se z toho stává problém i v jiných hokejově vyspělých zemích včetně Kanady nebo Švédska. Komunikace s rodiči patří v každém případě k základním povinnostem trenérů. Navíc jsme začali pro rodiče pořádat semináře, na kterých vystupují vedle zástupců svazu i sportovní psycholog nebo odbornice z oblasti výživy. A zájem nás nesmírně těší.
Často se chlubíte, že se zvýšil počet draftovaných hráčů do NHL. Neměl by být spíše relevantnějším údajem počet mladých, kteří se uchytili v českém profesionálním hokeji?
Jsou to spojité nádoby. Čím více kvalitních hráčů vyprodukujeme, tím víc se jich uplatní jak v NHL, tak v extralize. Pokud dostanou šanci, mladí hokejisté se uchytí i v našem profesionálním hokeji. Když jsme před několika lety začali regulovat soupisky v nejvyšší soutěži, což nám bylo vytýkáno, v první sezoně začalo pravidelně nastupovat 15 juniorů. Dnes, po pěti letech, mají téměř všichni z nich buď smlouvu v NHL, nebo hrají extraligu. Problém je v tom, že jakmile pravidlo skončilo, čísla se vrátila k původním hodnotám. Nebo jiný příklad – šestnáctiletá a sedmnáctiletá reprezentace hrála se skandinávskými vrstevníky zcela vyrovnaná utkání. Z tehdejší soupisky dnes pravidelně nastupují v extralize tři, zatímco ve finské lize 16 a ve švédské 20 juniorů.
Český hokej se v posledních letech trochu zvedá, jenže zdá se, že elita světa pořád letí kosmickou rychlostí. Vnímáte to?
Musíme si uvědomit, že programy, k nimž jsme přistoupili, až když to ekonomika dovolila, dělají v zahraničí také a začali dříve. Ani v zámoří už si nevystačili jenom s obrovskou základnou. Teď máme nejen na úrovni svazu, ale i v řadě klubů srovnatelné tréninkové zázemí, musíme ale překonat rutinérství, pohodlnost a myšlenkovou setrvačnost.
Přemýšlíte o změnách ve vedení trenérského úseku svazu? Je Slavomír Lener správnou osobou na svém místě? A jak s odstupem času hledíte na jeho desatero?
Slavomír Lener je erudovaný, ve světě mimořádně respektovaný odborník. Jsem rád, že jsme ho před lety přesvědčili, aby se vrátil, a jsem přesvědčen, že nebýt změn, které zahájil, řešili bychom dnes mnohem závažnější problémy. Podívejte se, kde byly tenkrát mládežnické reprezentace. Z mého pohledu má jeden „nedostatek“– je příliš slušný, což se u nás nenosí a často je to vnímáno jako slabost. Od této sezony vede oddělení rozvoje hokeje, které se věnuje nejmenším kategoriím, zatímco trenérské komisi předsedá Bedřich Ščerban. Desatero má univerzální platnost, a to jak časově, tak teritoriálně. Nemyslím si, že by kterýkoli z jeho bodů v zahraničí neuznávali. Rozdíl je v tom, jak se uplatňují. V tom zaostáváme.
Jakou má svaz strategii při angažování reprezentačních trenérů? U A týmu je Miloš Říha, u dvacítky Václav Varaďa, Alois Hadamczik u osmnáctky, u šestnáctky zase Petr Haken. Každý vyznává jiný styl, jiné hodnoty. Nechybí kontinuita a lepší pochopení pro hráče, kteří jdou z kategorie do kategorie?
Strategie je zřejmá. V kategoriích šestnáct a sedmnáct trenéři s hráči pokračují, pro osmnáctku a dvacítku chceme nejlepší kouče, kteří jsou k dispozici a mají s mládežnickým hokejem zkušenosti. Patří k nim nejen Jakub Petr, Filip Pešán nebo Václav Varaďa, ale i Alois Hadamczik, který u juniorů v mezinárodním hokeji začínal a přivedl je k medailím. I v tomto případě bychom chtěli, aby s hráči pokračovali, jde však o natolik kvalitní kouče, že mají většinou kontrakt v extraligovém klubu, a to nejen na střídačce, ale i v managementu.
Sám jste uvedl, že by kouč dvacítky měl mít plný úvazek. Zvažujete, že by se před MS v Česku měl kouč Varaďa rozhodnout pro práci v klubu, či u reprezentace?
Jednoznačně platí, že výkonný výbor dává přednost plnému úvazku. Stejně tak ovšem platí, že trenéři, kteří odpovídají našim představám a požadavkům, mají obvykle smlouvu v klubu. A těm nedokážeme konkurovat, vždycky záleží na dohodě. Pokud jde o domácí šampionát, ještě se tomu budeme věnovat.