Zamrzlý karneval kapitalismu
Globální smetánka ve Švýcarsku řešila palčivé ekonomické a politické otázky. Jenže společná řeč se v minus sedmnácti hledá jen obtížně.
Všechno v pořádku, brambory v řádku. To je prvotní atmosféra, která na vás dopadne, když se proderete skrz bezpečnostní zátarasy obklopující jinak poměrně klidný švýcarský Davos. Tam se minulý týden již podevětačtyřicáté v rámci Světového ekonomického fóra (WEF) slétly špičky světové politiky, byznysu a veřejného života. Každoroční debata o blahu světa však dostává rok od roku větší trhliny.
„Globální ekonomická krize nehrozí, není k ní důvod,“zaznívalo v podstatě unisono na jednotlivých panelech. Mezinárodní měnový fond (MMF) tomu dává za pravdu. I když v předvečer karnevalu kapitalismu se snížil výhled růstu světové ekonomiky na 3,5 procenta z loňských 3,7, propad se nečeká. A důvod zpomalení? Rozhádaná Evropa. Z výrazů jednotlivých lídrů byste to ale nepoznali. Někdejší ministerský předseda Finska Alexander Stubb se v zeleninovém baru usmíval od ucha k uchu a plácal se po zádech se svým německým kolegou. Staří známí se shodli na tom, že „se jim daří skvěle“. A takových minutových setkání proběhne v Davosu za sekundu deset. Co naplat, že Finsko čekají letos v dubnu volby a desítky tisíc Finů v polovině ledna podepsaly petici, která požaduje odebírání azylu migrantům usvědčeným ze sexuálních zločinů. Finská policie totiž řeší sérii znásilnění, ze kterých jsou podezřelí právě migranti. O tom se však v Davosu nemluví.
Elity bez lídrů
Francouzský prezident Emmanuel Macron letos na fórum nepřiletěl vůbec. Místo toho doma hasil hněv, který se na něj snáší zleva i zprava. Marně byste v sálech a lobby barech kongresového centra položeného kilometr a půl nad mořem hledali brexitérku Theresu Mayovou. Ta už se ve věčných vyjednáváních o budoucnosti spolupráce ostrovního království a bruselského molochu ztratila natolik, že snad ani nikomu nechyběla.
Slovutný kolega z britského listu Financial Times mi na otázku, jak brexit nakonec dopadne, nervózně sdělil: „Nikdo nevíme nic.“Prezident Trump? Nepřítomen. Ve Washingtonu řešil částečné uzavření vládních úřadů – peníze na jejich financování přestaly téct. A nepřiletěl ani jeho čínský protějšek Si Ťin-pching, který se ještě dva roky zpátky pasoval do role vlajkonoše globalizace. Jako by špičky prestižní dýchánek na čerstvém alpském vzduchu přestal zajímat.
Otec zakladatel setkání bohatých a vlivných Klaus Schwab to sice v úterý při oficiálním zahájení reflektoval výzvou ke spolupráci, ale moc konkrétní nebyl. „Toto setkání posoudí stav světa,“řekl osmdesátiletý matador komplexních vztahů. A pokračoval banálními floskulemi o „křižovatce lidstva a utváření budoucnosti“. Těžko mu to mít za zlé. Davoská konference byla vždy debatou ve slonovinové věži. Jak se svět více propojuje a zároveň polarizuje, těžko nalézt společnou notu. Ještě dvě dekády zpátky bylo Světové ekonomické fórum kulturně-společenským monolitem představitelů západního světa. Dnes jsou v konferenčních sálech více vidět Asijci, Arabové či Afričané. To vlastně koresponduje se všudepřítomným pojmem globální. Jestli se na jeho definici shodne delegace z Íránu i japonský premiér Šinzó Abe,
Pokud letos něco v Davosu kromě střelců formátu Putina chybělo, bylo to centrální téma.
který v Davosu uprostřed obchodní války mezi USA a říší středu vyzval k obnovení důvěry v mezinárodní obchod, je spíše rétorická otázka.
Dveře do salonků
Ne všechno v Davosu je zapikané. Zejména pro středně velké země, jako je Česká republika. Těm se po vyklizení pole lídry největších ekonomik otevírají dveře do salonků, kde mohou navazovat obchodní spolupráci. Premiér Andrej Babiš se tak například setkal se šéfy amerického Applu a IBM.
Pokud letos něco v Davosu kromě střelců formátu Putina chybělo, bylo to centrální téma. Devětačtyřicátý ročník se konal pod všeobjímajícím heslem Globalizace 4.0: Hledání globální architektury ve věku čtvrté průmyslové revoluce. Jenže žádná taková globální architektura neexistuje a Schwabem proklamovaný boj mezi roboty a lidstvem nikdo neřídí. Na velkopanelových obrazovkách dominovaly grafiky a vizualizace věnující se světovému klimatu a lidské stopě v něm.
Jenže i někdejší tahounka zelené Evropy Angela Merkelová ve Švýcarsku přiznala, že Německo se po nějakou dobu bez uhlí neobejde a jako alternativa se společně s větrníky jeví spíše zemní plyn z Ruska. Tím nejspíš zklamala šestnáctiletého miláčka médií Gretu Thunbergovou, která demonstrativně přespávala v minus 17 ve stanu po boku arktických vědců. Možná by udělala lépe, kdyby se delegací z asijských zemí zeptala, jak reálně dodržují emisní normy.
Zpátky k předpovědi globálního růstu MMF. Dvě desetiny procentního bodu dolů nepředstavují důvod k panice ani celosvětové recesi. Jenže rychlejším tempem globální ekonomika rostla i po finanční krizi z roku 2008. Už delší dobu ji totiž netáhnou rozvinuté, ale rozvíjející se ekonomiky a Západ dlouhodobě zpomaluje. Možná se to v dnešním globalizovaném světě nesluší říkat, ale právě tohle by světové špičky, až se za rok už popadesáté setkají v zasněženém Davosu, měly řešit. Minimálně občané EU a USA to ocení.