Po 481 dnech v závodě. Vakoč je zpět
Seděl za cílem na židli u týmového autobusu. Vyčerpaný, vlasy slepené potem, ale v jeho očích zářily jiskry radosti. Vždyť dokázal přesně to, co si před startem předsevzal.
Pracoval na čele pelotonu a pomáhal stáhnout dva úniky. Jezdil do týmového auta pro vody svým kolegům. A prožil také těžkou chvíli v sedmdesátikilometrové rychlosti, kdy si uvědomil, že na závodní stres si bude muset zase zvyknout.
Takový byl návrat Petra Vakoče po šestnácti měsících k profesionálním závodům.
„Bylo krásné být zpátky v pelotonu, cítil jsem se vážně dobře. Většinu dne jsem strávil na špici a byl jsem platným členem týmu. Jsem maximálně spokojený, že jsem se mohl podílet na týmové taktice,“vyprávěl z Argentiny.
Na tamní závod Vuelta a San Juan přiletěl s jasným cílem. Měl být co nejvíce k ruce sprinterovi Alvaru Hodegovi a svému francouzskému kamarádovi Julianu Alaphilippovi, který jede na celkové pořadí.
A to se mu dařilo.
Vakoč se často objevoval na čele pelotonu a postupně sjížděl obě uniknuvší skupiny. V polovině závodu přišel nejhorší moment – nepříjemný boční vítr, při kterém se peloton začal dělit.
„V tom boji o pozice v 70 kilometrech za hodinu jsem se necítil komfortně. To byl jediný moment, kdy jsem cítil výpadek. Na tyhle stresové situace si musím ještě navyknout,“vyprávěl. „Když se to pak všechno zklidnilo, jel jsem tempo nějakých 30-40 kilometrů. Měl jsem radost, že můžu pomoci týmu.“
Po hodně dlouhé době, nutno dodat.
Přesně 481 dní uplynulo.
3. října 2017 jel Petr Vakoč poslední profesionální závod za Quick-Step. Na zvlněné belgické jednorázovce Binche – Chimay – Binche se se sezonou loučil osmým místem.
Tehdy v Belgii ještě dva dny zůstal. Spolu s kolegou Fernandem Gaviriou si projížděli kostkované úseky nejslavnějších belgických klasik. Naostro si je nakonec nezkusil.
V lednu ho v Jižní Africe během tréninkové vyjížďky spolu s kolegou Laurensem ten Danem srazilo nákladní auto.
Zatímco Belgičan vyvázl ještě relativně dobře – s lehčím zraněním a odřeninami, Vakoč na tom byl kriticky. Bojoval o život, měl šest zlomených obratlů. V tu chvíli nebylo vůbec jisté, jestli ještě někdy bude chodit, natož jezdit na kole, natož jestli se vrátí mezi profesionální sportovce.
On to postupnými krůčky všechno dokázal. Podstoupil tři operace, krk i záda mu zakrývaly dva krunýře. Jen s nimi mohl chodit na procházky.
Po pár týdnech začínal šlapat vleže a na konci května už vyrazil na kole ven. Byl to pro něj nejsilnější moment loňského jara. Na podzimních zátěžových testech pak překvapil všechny, když dosáhl na hodnoty z prosince 2017.
Hlavně proto mu šéf stáje Patrick Lefevere prodloužil smlouvu.
A hlavně proto se teď po 16 měsících mohlo příjmení Vakoč znovu objevit ve výsledkové listině profesionálního cyklistického závodu.
„Šestadvacetiletý cyklista, který nikdy nepřestal věřit sám v sebe, působil neúnavně, pomohl dojet dva úniky dne a na čele balíku předvedl obrovské množství práce,“napsal jeho tým na Twitter. „Byla to dlouhá cesta, jsme na tebe pyšní!“