Zapomenutá válka o Těšínsko
Bratři, závodili jste v hrdinství na bojišti a vaše vlast na vás pohlíží s pýchou, napsal v jednom ze svých posledních rozkazů vojákům podplukovník Josef Šnejdárek. Vítěz sedmidenní války o Těšínsko. 30. ledna 1919 skončila tato zapomenutá válka vítězstvím.
Na sklonku monarchie Češi zaspali. Polský národní výbor prohlásil těšínské vévodství za součást Polska. Za hranicemi se tak ocitla města Třinec, Havířov, Karviná nebo Jablunkov. Další města – Ostrava nebo Frýdek-Místek – se ocitla na nové hranici.
Polsko opíralo svůj nárok zejména o důvody národnostní. V posledním sčítání lidu v roce 1910 uvedla většina jeho obyvatel jako mateřský jazyk polštinu.
Český Národní výbor pro Slezsko, který 1. listopadu 1918 obdobně prohlásil, že přebírá vládu nad celým Slezskem, přišel pozdě. Češi se opírali o nárok historický, od roku 1327 patřilo Těšínsko k Českému království.
Železnice a uhlí
Proč novému Československu na Těšínsku záleželo? Důvody byly dva: železnice a uhlí. Přes Těšín vedla klíčová košicko-bohumínská dráha, jediná spojnice českých zemí s východním Slovenskem. V regionu byly také velké zásoby černého uhlí.
Situaci na Těšínsku prozatímně vyřešila úmluva, podle které Československu připadlo 23 procent Těšínska a Polsku zbytek. Oběma stranám však bylo jasné, že jde jen o dočasný kompromis. Mezi Čechy a Poláky panovalo napětí a čekalo se jen na záminku pro střet. A tím se nakonec stalo vyhlášení voleb do polského Sejmu – měly se totiž konat i v Polskem kontrolované části Těšínska.
Na to se Češi rozhodli zareagovat ráznou akcí. 19. ledna 1919 vydalo československé ministerstvo národní obrany rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska. Dva dny nato vyzvalo Československo Polsko ke stažení polského vojska a úřadů z Těšínska. Polsko výzvu ignorovalo.
Dobrodruh Šnejdárek
Provedením vojenské akce byl pověřen podplukovník Josef Šnejdárek, voják s dobrodružnou duší a asi nejzkušenější z velitelů československých legií.
Šnejdárek sice vystudoval rakouskou kadetku, ale mladému důstojníkovi přišla služba v rakousko-uherské armádě nudná. Ostatně už jako třináctiletý si usmyslel, že se stane pašou, tedy tureckým velitelem. Vlakem dojel do Vídně, pěšky došel až k moři, do Terstu, kam si pro něj dojel strýc a odvezl ho domů.
Není divu, že mladého důstojníka služba v císařské armádě nebavila. Po roce služby z ní odešel. Pro mladíka toužícího po dobrodružství byla služba v Budapešti a později v Innsbrucku ubíjející nudou. Dobrodružná povaha ho hnala do Afriky a později do francouzské cizinecké legie, do které vstoupil v roce 1899. Ve svých pamětech zachytil svou exotickou patnáctiletou službu na černém kontinentu plnou bojů na Sahaře a neuvěřitelných legionářských historek.
Po vypuknutí 1. světové války bojoval na západní frontě, byl několikrát raněn a dosáhl hodnosti majora francouzské armády, poté podplukovníka čs. legií.
Velitelem v Těšíně
23. ledna v 11 hodin se Šnejdárek nechal v Těšíně ohlásit u velitele polských jednotek Franciszka Latinika. Dorazil se skupinou důstojníků tvořenou anglickým, francouzským,
italským a americkým zástupcem. Právě ti měli jako představitelé Dohody zaštítit jeho kroky.
Polské straně Šnejdárek předal ultimátum – žádal vyklizení oblasti až k řece Bělé. Poté zahájila čs. vojska postup ve směrech na Bohumín a Karvinou. Od východu, ze Slovenska současně zahájily postup jednotky italských legionářů. Československá vojska postupovala vpřed, rychle byl obsazen Bohumín, Orlová a po těžkých bojích i Karviná. Těšín byl obsazen bez boje 27. ledna 1919. Polská vojska ustoupila za Vislu. Šnejdárkův postup polští vojáci nedokázali zastavit, zastavili ho až diplomaté. Státy Dohody nechtěly, aby mezi sebou válčily dva spojenecké státy. Bylo podepsáno příměří. V červenci 1920 spojenecká konference rozhodla o rozdělení Těšínska mezi oba státy. Československo získalo zhruba 56 procent bývalého vévodství. Češi získali uhlí a železnici, Poláci město Těšín.