Řidiče v Praze sháníme těžce

Dovážet jídlo z restaurací by podle šéfa Dáme jídlo Filipa Fingla mohli v budoucnu roboti.

Martin Bajtler

PRAHA Do loňského roku měla služba Dáme jídlo v Praze na rozvoz jídla v podstatě monopol. V létě ale na trh vstoupil finský startup Wolt nebo rozvoz jídel společnosti Uber. Podle nového šéfa Dáme jídlo Filipa Fingla, který vedení společnosti převzal na konci loňského roku, začíná vysoká poptávka po rozvozech všeho druhu v hlavním městě způsobovat nedostatek volných řidičů.

„Bude zajímavé, zda se v budoucnosti v našem oboru ujmou například autonomní automobily,“říká Fingl.

Minulý týden vyšel v MF DNES test firem, které dovážejí jídlo. U Dáme jídlo se v hlavním městě cena dopravy a obalů vyšplhala na 140 korun. To už se člověku oběd docela prodraží.

Byla trochu škoda, že si redaktoři nechali odvézt jídlo z Vinohrad na Smíchov. Proto to vyšlo tak draho. Standardní rozvozová zóna je většinou o něco menší. Restaurace mohla mít nastavenou vyšší cenu dopravy proto, že by jim to nevycházelo ekonomicky. Struktura ceny jídla a dovozu je vždy na domluvě mezi námi a restaurací. Pro ně i pro nás to musí dávat smysl.

Takže v tom testovacím případě hrála roli vzdálenost?

Ano, byla to moc velká vzdálenost. Kurýr navíc nabral velké zpoždění, což bylo v testu také kritizováno. Jenže ve špičce je pro restauraci i kurýra poměrně složité tam tu objednávku na takovou vzdálenost dostat. Pokud jede kurýr z Vinohrad na Smíchov ve špičce, tak se může zaseknout na Karlově náměstí a zpoždění i náklady naskakují. Nebyl to tedy zrovna ideální příklad. Rozvozové časy máme v Praze v průměru kolem čtyřiceti minut.

Loni jste překonali hranici třiceti milionů rozvezených jídel. Jak si vedete v Praze?

Nemůžu být úplně konkrétní, ale pořád je pro nás Praha zásadní, ačkoliv jsme už asi ve 170 městech. Je to velké město a pořád tady rosteme.

Kolik denně v Praze vyřídíte objednávek?

To bych si nechal pro sebe.

Můžete alespoň přiblížit, jak se liší v objednávkách třeba jednotlivé

Lidé si uvaří s námi

dny v týdnu? Kdy si lidé od vás nechávají dovážet jídlo nejčastěji?

To, jak se přesně lidé chovají, teprve zjišťujeme. Víkend je ale obecně silnější. Během pracovního týdne si sice také někdy objednávají, ale také chodí s kolegy do stravovacích zařízení v okolí své práce. O víkendu si chtějí dopřát i něco jiného a nechce se jim chodit někam na blind, obzvlášť za situace, kdy si v mnoha pražských restaurací bez rezervace nesednete.

Co lidé objednávají nejčastěji? Před dvěma lety byl boom asijské kuchyně a veganských jídel. Jaký je trend teď?

Tradiční věci, jako je třeba pizza, se pořád hodně drží. Asie se už zařadila pevně na první místa jídel. Určitě se tam dotáhly i hamburgery a stabilně se drží česká kuchyně. Nemyslím si, že by byla teď nějaká velká oblast jídel, která by výrazně stoupala. Možná sushi je aktuálně docela trend. Lidé se přesouvají k méně tradičnímu pojetí jídla.

Zmiňoval jste českou kuchyni. Mně ale třeba svíčková nepřijde ideální na rozvoz po Praze...

Ono když se řekne česká kuchyně, tak je samozřejmě rozdíl, jestli myslíte kachnu, svíčkovou, nebo třeba řízek. Spousta restaurací má ale vymyšlený systém, jak to jídlo do obalů rozdělit, aby to dávalo smysl. Existují speciální obaly, rozdělené na tři části, nebo naopak obal, který zajistí, aby maso zůstalo dohromady s omáčkou, aby nevyschlo a podobně.

Kdo vybírá, jaký obal na dané jídlo použít? Jsou obaly jednotné, nebo je to záležitost konkrétního podniku?

Je to primárně na restauraci. Ale snažíme se je tlačit do toho, aby ty obaly byly co nejfunkčnější a zároveň co nejekologičtější. Ekologickým směrem se chceme vydávat. Nejen proto, že si uvědomujeme tu zátěž na životní prostředí, ale i proto, že to zákazníci chtějí. Žádné naše auto proto nejezdí na benzin nebo naftu, používáme plyn a elektroauta. Ekologický směr chceme tlačit, i co se týče obalů, a pracujeme na nějakém vlastním řešení.

V Praze vám loni přibyla konkurence ve formě dvou nových silných hráčů Uber a Wolt. Není trh s rozvozem jídla už přesycený?

Nemyslím si, že by byl přesycený. Indikuje to například vývoj v zahraničí i naše trajektorie růstu. Lidé, kteří by si normálně vařili doma, dnes zjišťují, že je pro ně výhodnější si uvařit s námi. Hlavně z důvodu časové úspory. Je to podobný trend jako u Rohlíku.cz (online supermarket s rozvozem domů, pozn. red.). Než aby lidé strávili dvě hodiny v Tesku, tak si raději zavolají Rohlík a ve finále je to pro ně výhodnější i s cenou za dovoz.

Kam se bude podle vás rozvoz jídla a zboží v budoucnu vyvíjet?

Myslím si, že bude dále růst. Bude tady velká poptávka po tom, dostávat věci co nejrychleji. Zároveň ale proti tomu stojí některé překážky. Třeba čím dál více se zhušťující doprava. Firmy našeho typu budou proto muset čím dál více tlačit na stránku vlastní logistiky, aby měly nějakou konkurenční výhodu oproti společnostem, jako je Google nebo Facebook. Protože i ty by se za pár let mohly rozhodnout, že založí třeba vlastní dodávání jídla. Takový Google má informace o restauracích a obrovský záběr lidí, kteří jsou zvyklí ho používat. Pokud by něco takového vytvořil, tak to pro nás bude velmi nepříjemná konkurence. Firmy, jako je Dáme jídlo nebo Rohlík, proto musí být schopné dělat rychlou a velmi propracovanou logistiku. To může být naše jediná konkurenční výhoda.

Filip Fingl vystřídal na konci loňského roku ve vedení Dáme jídlo Jana Matějů, který ve firmě působil tři roky. Fingl předtím pracoval jako ředitel strategie v Mall Group. Dáme jídlo chce podle svých slov posunout na další úroveň. Foto: Petr Topič, MAFRA

V souvislosti s logistikou se nabízí otázka, jak jste na tom s řidiči. V Praze jezdí několik kurýrních společností i firem, které dovážejí jídlo. Nedostatek řidičů řeší třeba i dopravní podnik. Daří se vám nabírat pracovní sílu?

Je to složitá situace. A to nejen kvůli konkurenci, ale obecně i kvůli konjunktuře a nedostatku volných lidí, obzvlášť v Praze. Z pohledu státu je nízká nezaměstnanost fajn, ale pro nás je to problém. Najít nové lidi je čím dál složitější. Nestačí jen dát jim více peněz. Musíte těm lidem nabídnout i něco víc, aby věděli, že se jim věnujete, že do firmy patří a podobně. Spousta firem zaměstnance nabírá s tím, že za tři měsíce ten člověk zase odejde. Já si myslím, že by to tak fungovat nemělo.

Většinu jídel rozvážíte autem. Dá se očekávat, že se bude v budoucnu rozvážet jídlo nebo zboží nějak jinak?

Mně by se líbily třeba drony, ale na to ještě vůbec není připravená legislativa, a pokud nějaká bude, tak stejně budete potřebovat stohy různých povolení. Takže to realistické moc není. My bychom se chtěli více zaměřit na kola nebo skútry, které jsou v rámci pražské dopravy flexibilnější než auto. Mají ale i své nevýhody. V minus deseti to není úplně ideální. Co se týče kol, tak je na tom Praha trochu hůře než většina měst západní Evropy, ať už co se týče připravenosti infrastruktury, která se ale podle mě zlepšuje, tak i vzhledem k tomu, že Praha není placka jako Berlín nebo Amsterdam. Zajímá nás také koncept elektrokol nebo elektrokoloběžek. Ale kdo ví, kam se technologie posunou. Viděl jsem například na veletrhu v Las Vegas autonomní auto, ze kterého vyskočí autonomní psi, ti se rozeběhnou, seberou zásilky, naskáčou do auta a to odjede dál, kde roboti ty zásilky rozdají. Je to teď zatím fantazie, ale může to být zajímavé. Extrémně zajímavá může být vlastně celková změna dopravy skrze autonomní auta.