Proč Sparta ztrácí vůdce? Těžký život s rekordní visačkou
David Čermák
Jan Palička
nehodil. Klub z něj udělal kapitána a fanoušci věřili, že rozklížený tým vytáhne z bahna. Stanciu ale zazářil jen občas, v důležitých chvílích nepomohl tak, jak by se od rekordní posily čekalo. Navíc bylo celou dobu znát, že je až příliš v područí své agentky Prodanové, která jeho kariéru řídí a směruje – momentálně do arabského světa.
I jeho éra zhořkla, takže se ani o Stanciovi nedá říct: Tenhle borec fakt za hříšné peníze stál.
Stanciu není jediný. Našli byste i výrazně křiklavější případy. Takové, ve kterých měly pojmy „cena a výkon“nekonečně daleko k rovnováze.
Szilárd Németh by mohl vyprávět. Není náhoda, že za slovenskou reprezentaci nastřílel 22 gólů a kopal anglickou ligu za Middlesbrough. Jenže ve Spartě na podzim 1997 vyhořel. Totální zmar. Osm startů, nula gólů a sbohem! „Je lepší hrát v Košicích než se trápit ve Spartě,“poradil mu majitel obou klubů Alexander Rezeš. Németh ani chvíli neváhal. V 90. letech nebyl připravený na Spartu a už vůbec ne na tlak, který s sebou přinášela tehdy závratná 35milionová cena.
Obecně se dá říct, že do Česka nemíří tak excelentní a zocelení borci, aby ustáli očekávání. Žádný Neymar, Bale, Ronaldo nebo Mbappé, u nichž byly rekordní sumy sázkou na prověřenou kvalitu.
Ale i světové kluby občas výrazně ustřelí, ne že ne. Real Madrid koupil kolumbijského hračičku Jamese, hrdinu mistrovství světa 2014, za 76 milionů eur. Čekaly se zázraky – a nestalo se téměř nic.
Chelsea se sekla s obávanými kanonýry Ševčenkem či Torresem. Oba prostě vyčpěli. V Manchesteru United zase před čtyřmi lety zvadl Argentinec Di María, v té době nejdražší britský nákup všech dob.
Historicky největší přešlap zřejmě udělal Betis Sevilla, když v roce 1997 kupoval brazilského dribléra Denílsona ze Sao Paula. Za téměř dvě miliardy korun z něj udělal nejdražšího fotbalistu planety. A Denílson? Dal třináct gólů za sedm let.
„Psychicky mě ubíjelo, jak se pořád řešila přestupní částka. Nedokázal jsem se koncentrovat sám na sebe,“přiznal s odstupem.
V českých podmínkách jako by to platilo tuplovaně. Výjimkou nebyli ani takoví matadoři jako Radim Nečas nebo Dragiša Binič, které začátkem 90. let pohádkově zaplatil slávistický mecenáš Korbel.
Měli krásné záchvěvy, nikoli trvale nadprůměrnou formu, se kterou by Slavii dotáhli k titulu. Tvořivý záložník Nečas, za kterého do Baníku přiletělo 25 milionů, vzpomínal: „Nebylo snadné skousnout, že se pořád mluvilo jen o milionech. Ten tlak si málokdo umí představit.“
Stanciu naopak zvyklý byl, protože už do Anderlechtu přicházel za rekordní peníze. Přesto se v Česku s očekáváním rval jen rok – než ho zlákalo arabské volání.