Venezuela: prchají miliony lidí

Miliony zchudlých obyvatel kdysi prosperující země hledají spásu v emigraci

CARACAS Vysoké rákosí u pohraniční řeky Tachira nabízí bezpečný úkryt. Každou chvíli přivádějí pašeráci ke břehům toku, který je hranicí mezi Venezuelou a sousední Kolumbií, další běžence.

Překonají silný, ale nepříliš široký proud. Pár napjatých okamžiků a jsou za hranicí.

Připojili se k celkem třem milionům Venezuelanů, kteří sledují současnou krizi už jen zpovzdáli.

Zemi drtí chudoba i hyperainflace, chybějí základní potraviny. A konec hlubokého propadu není na dohled. Přitvrzení západních sankcí může život zchudlých Venezuelanů ještě zhoršit.

„Cesta přes hranici byla opravdu dramatická, ale musel jsem ji podniknout,“říká třicetiletý Dario Deal, který musel zaplatit tučné částky převaděčům.

V kapse mu zbyly poslední tři dolary a do kolumbijské metropole Bogoty to má ještě 500 kilometrů. Přesto si je jistý, že hůř než doma už se mít nemůže.

Maduro nabízí jednání

Venezuelský prezident Nicolás Maduro se horečně snaží sílící krizi vyřešit. Nabízí jednání opozici, a dokonce slibuje vypsání předčasných parlamentních voleb.

Protesty však neutuchají. Sílí i tlak zahraničí, které zpochybňuje regulérnost loňské volby hlavy státu, ve které uspěl Maduro.

Nezdá se, že by každodenní marasmus zchudlých Venezuelanů mohl skončit. Vedle zahraničních sankcí dusí ekonomiku nekompetentní řízení i nízké ceny ropy, která tvoří drtivou část exportu. Roste kriminalita. Proto se utečenecký proud netenčí.

„Lidé odcházejí, protože ztratili pocit bezpečí a nemají ani základní životní prostředky,“míní venezuelský sociolog Tomas Paez.

Lidé míří především do dalších latinskoamerických zemí, Kolumbie, Ekvádoru a Peru. Stejně tak do kulturně i jazykově spřízněného Španělska za Atlantikem.

Spí v provizorních stanech, jsou závislí na potravinové pomoci. Později vezmou za vděk třeba čištěním oken či jinou málo placenou prací. To je paradoxní.

Ještě někdy před dvaceti lety, dříve než nastoupil Madurův předchůdce Hugo Chávez, byl běženecký proud přesně opačný. Venezuela byla nejbohatší zemí regionu a přitahovala imigraci jako magnet.

Teď tedy utíkají pro změnu Venezuelané a je to největší exodus v celé Jižní Americe poslední doby. „Nic podobného jsme ještě nezažili,“komentoval imigrační krizi Carlos Holmes Trujillo, kolumbijský ministr zahraničí.

Většina lidí na útěku je zcela bez prostředků. V rukách už vlečou jenom své poslední zásoby. Jsou vydáni na milost nejen převaděčům, ale i organizovaným mafiím, zaměřeným na pašování drog, vydírání a prostituci.

Pro sousední země to představuje

„Lidé odcházejí, ztratili totiž pocit bezpečí a nemají ani základní životní prostředky.“Tomas Paez, venezuelský sociolog

bezpečnostní riziko. Třeba Brazílie rozmístila u venezuelských hranic početné vojenské jednotky, aby zabránila výbuchu násilí a infiltraci kriminálníků, kteří se skrývají mezi ostatními běženci.

První utekli bohatí

Poslední roky už prchají jen ti nejchudší. Jejich exodu předcházel odchod movitějších a vzdělaných Venezuelanů, kteří už před lety tušili klíčící krizi.

„Tím vše začalo, první odcházeli lidé s vlastním kapitálem a univerzitním diplomem,“říká Tomas Perez Bravo, výzkumník z Centrální venezuelské univerzity. Teď už utíkají jen chudí. Což jsou vlastně všichni, kdo ve Venezuele zůstali.