FRANTA Z MOSTU
Ze dne na den televizní hvězdou. Rozhovor se Zdeňkem Godlou
Rozhovor Monika Gordíková
Třiačtyřicetiletý Zdeněk Godla září v seriálu České televize Most!, který se během čtyř týdnů vysílání stal diváckým hitem a určujícím tématem řady konverzací. Lidé opakují hlášky, shánějí informace o dalších dílech. Jednou z nejpopulárnějších postav je Godlův Franta, Rom pracující u technických služeb. MF DNES ho požádala o rozhovor. Svolil, ale kvůli vytížení jen po telefonu. „Mám toho teď neskutečně moc,“říkal rodák z Chomutova ve středu večer. Těch rozhovorů dal v posledních dnech skutečně řadu. Naplno poznává, jaké to je být „všude“. Zájem o něj je ohromný.
Jaké to je být najednou celebrita?
Já se rozhodně necítím být slavný. Jo, lidi mi dávají najevo, že jsem známý, ale pro mě je to takové zvláštní. Víte, já jsem stydlivý chlap. Když mě někdo osloví, mám trému. Ale vždycky vyhovím, když mě někdo požádá o fotku nebo podpis. I když se mi to třeba nehodí nebo blbě vypadám, což se člověku prostě někdy stane. Nechci ale, aby si lidé mysleli, že jsem namyšlený cikán.
Předpokládám, že těch oslovení na ulici zažíváte hodně.
To jo. Lidé se chtějí se mnou fotit nebo chtějí podpisy. Stává se, že křičí: Hele, Franta. Stává se mi to na ulici, na poště, v obchodě. Všude. Musím ale říci, že jsem u lidí, co mě poznávají, ještě nesetkal s tím, že by někdo ten seriál odsuzoval. Všichni byli zatím nadšení. Často se ptají, co se bude dít dál. A skoro každý, jak jsem se k tomu dostal. Možná je to zajímá tím víc, že jsem Romák.
A jak jste se tedy k seriálu dostal?
Je to všechno díky Petru Václavovi. To je režisér, se kterým jsem natočil první film Cesta ven. Dělal po České republice casting, sháněl do toho filmu lidi. Já v té době dělal prospěšné práce pro město Chomutov. Odnášeli jsme s ostatními nářadí na jeden takový dvůr a tam se právě konal ten konkurz. Petr si mě všiml a vzal mě. Tím to vlastně celé začalo.
Tomu tedy říkám náhoda. A roli v seriálu Most! jste konkrétně získal jak?
S Petrem Václavem jsem natočil také film Nikdy nejsme sami a tam jsem se zalíbil panu Prušinovskému (režisér seriálu Most!). On se s Petrem zná. Vzal si od něj na mě kontakt a bylo to.
Vzal jste roli Franty hned, nebo jste se rozmýšlel?
Nejdříve jsem si přečetl scénář. Pan Prušinovský mě navštívil i doma. Přivezl mi pár svých filmů na DVD. Petr Václav mi také řekl, abych do toho rozhodně šel. Nebylo pak co řešit.
Když jste četl scénář, co jste si o seriálu myslel? Věřil jste, že by z toho mohla být taková divácká bomba?
Tohle jsem nečekal. To je pro mě překvapení. Je pravda, že když jsem četl scénář, připadal mi legrační. Ale scénář jsou jenom písmenka a člověk si neumí úplně představit výsledek. Obrazy se pak točí na přeskáčku. V jednu chvíli jsem si říkal, že je to samej cikán a Chanov a že bůh ví, co z toho nakonec bude. Ale o tom, že by to mohlo stát za to, mě přesvědčil i Martin Hofmann, představitel Luďka. Hodně jsme se spolu bavili a on mi říkal, že když dostane nabídku, velmi nad ní přemýšlí. On je vynikající herec. Teď je úplně můj idol.
Říkáte, že vám scénář připadal legrační. Ani trochu vás některé scény nebo označení neurážely?
Vůbec ne. Já to bral jinak. Romáci pořád křičí, že nás někdo uráží a že se nesmíme nechat urážet. Každý si o nás myslí, že se jenom urážíme. Tak jsem si řekl, že udělám něco, aby se to trochu změnilo. Aby si lidé nemysleli, že se jenom urážíme, že si ze sebe umíme udělat i srandu. A že Romákům zároveň ukážu, že to nejde se pořád jenom urážet.
Dal vám nějaký Rom najevo, že ho seriál uráží?
Vzal jsem třeba kamarády na komparzy. Natáčelo se a při tom se mělo zařvat slovo cikorky. Když se to stalo, hned mi říkali, že si takhle říkat nenechají. Já to slovo taky nemám moc rád, ale jsou přeci chvíle, kdy se na to musíte podívat jinak. Řekl jsem jim, ať neblbnou, že je to prostě takhle napsaný. Že je to komedie. My taky řveme gadžo a další naše hlášky.
Jak vás tak poslouchám, používáte slova Romák a cikán. Urazí vás, když vám tak řekne „bílý“?
Ježižmarjá, ne. Já mám oslovení cikán rád. Jsem na něj zvyklý.
Než jsem vám zavolala, přečetla jsem si na internetu reakce některých Romů. Jeden napsal, že romští neherci si tam zahráli jen kvůli penězům a zviditelnění. Další, že seriál dělá z Romů idioty…
Ty kráso, hmm. Já myslím, že tohle idiot napsal. Chci všem vzkázat, ať neblázní, že to je sranda. Já jsem zase někde četl, že je seriál moc sprostý. No, a jaký je náš prezident? On může být vulgární a my v seriálu ne?
Jak na seriál reagují vaši nejbližší?
Nádherně. Třeba moje čtyři ségry jsou z toho úplně hotové. Manželka je na mě pyšná. Děti taky. Mí dva synové si tam taky zahráli. Jsou komparz. Chtěl jsem, aby viděli, jak to vypadá při filmování. Společně se doma v pondělí večer díváme. Děti jsou už velké, takže jim to můžu pustit. I když je fakt, že nechci, aby dcera viděla poslední díl.
Copak tam bude?
To vám nesmím říct.
Jaká byla atmosféra na natáčení?
Parádní. Cítil jsem se mezi těmi lidmi nádherně. Takový pocit jsem ještě nikdy neměl. S herci jsem měl super vztahy. Přišli jsme, dali si společně snídani, zasmáli se. Paráda.
Některé hlášky prý vznikaly až na place.
To je pravda. Některé vyskočily z huby mně, některé jiným. Nechali jsme se kolikrát trochu unést a už to lítalo. Před tím, než se jelo na kamery, jsme si sedli a četli texty, a když nám připadalo, že to nějak nesedí, tak jsme si říkali, že by třeba bylo dobré tam něco přidat.
Kdo vymyslel sousloví „Dycky Most!“, které prý také nebylo?
Nejsem si jistý, ale myslím, že Martin Hofmann.
Jak moc Frantu hrajete a do jaké míry jste to vy sám?
Dá se říct, že Franta jsem vlastně já.
Zažíváte v životě něco, co vaše seriálová postava? Nebo jinak, setkal jste se s rasismem?
Jo, setkal. Třeba do hospody jsem tady nemohl. A do dneška do některých nemůžu. U nás je hospoda, kde mi řekli, že když nemám klubovou kartu, tak ať vypadnu. Takových je v Ústeckém kraji hodně. Máme tu taky jednu sousedku, která nás nemusí. Přijedu přes den autem, ve kterém mi trochu hraje rádio a ona hned začne řvát, ať to vypnu, nebo ať se vrátím do Chanova. Přitom bydlí až v sedmém patře. Už na mě kvůli tomu volala i policajty. Takže jo, nějakým způsobem to pociťuji. Na druhou stranu se těm lidem nedivím. Já říkám, že jakmile dáte do paneláku tři cikánské rodiny, tak je to problém. Já bydlím také v domě se svými příbuznými, ale umíme se chovat. Lidé tu s námi vycházejí. Jen ta paní od vedle se takhle ozve. Ale ne jen na mě. Já uznávám, že život s některými cikány není jednoduchý. Hlavně ti mladší nám to kazí. Nedávno v Jirkově zmlátili postiženého a okradli ho. Co na to říct.
Pojďme ještě k hraní. Chtěl byste se do toho ponořit víc, dostat větší příležitost?
Určitě jo, protože mě to moc baví. Zamiloval jsem si to.
A rýsuje se nějaká nabídka?
Něco se objevilo, ale ještě není definitivní, že z toho něco bude. Akorát vám nemůžu říct, co by to mělo být.
Já v té době dělal prospěšné práce pro město Chomutov. Odnášeli jsme s ostatními nářadí na takový dvůr a tam se právě konal ten konkurz. Režisér Petr Václav si mě všiml a vzal mě. Tím to celé začalo.