Islámský stát se scvrkl na dvě vesnice v Sýrii

Ovládali území jako střední Evropa, teď ho přejdou za půl hodiny pěšky

DAMAŠEK Z obrovského území, které Islámský stát kdysi nazýval svým chalífátem, zbyly dvě zaprášené a obklíčené vesnice v záhybu Eufratu úplně na východě Sýrie. Jedna z nich se chce vzdát. Vesnice se jmenují Marašída a Baghúz Faukání, leží v poušti asi čtyři kilometry od iráckých hranic. Ze západu je obkličují vládní syrské jednotky, z východu Kurdové, kteří vesnice dobývají. Shora útočí americké letouny.

Ve vesnicích, na něž se scvrkl obávaný „Islámský stát v Iráku a Levantě“, se drží několik set džihádistů bez jídla a s docházejícími zásobami munice.

„Konec Islámského státu je na spadnutí,“řekl americký mluvčí plukovník Sean Ryan podle agentury Reuters.

Džihádisté vzkázali obléhatelům, že vyklidí bojiště, pokud budou s rodinami moci odejít do Turecka nebo do Idlíbu. Kurdové odpověděli, že kapitulaci nechtějí. „Operace bude pokračovat, dokud poslední terorista nebude mrtvý,“řekl v listu The Times jeden z kurdských velitelů.

Bojovníci černé vlajky Islámského státu po nocích dezertují a vzdávají se nepříteli. Kurdové jich drží stovky a začínají je postupně vyslýchat.

Zajatci tvrdí, že morálka se rozložila a dál bojovat už chtějí jen skalní džihádisté, většinou z ciziny. „Myslel jsem, že zemřeme hladem,“cituje The Times zajatého džihádistu Alexandra Bechmirzajeva, „irského občana uzbeckého původu“.

Kurdové nijak nespěchají. Než aby podnikali rozhodující zteč, raději nechají působit bomby a hlad, a tak ničení poslední pozice Islámského státu může být spíš otázkou blízkých týdnů než dnů.

Ale zdá se, že když Trump v prosinci oznámil porážku a zničení Islámského

státu a schytal za to automatickou kritiku, měl pravdu.

Spor kritiků s Trumpem je však hlavně o významu slova „porážka“. Protože političtí oponenti ze zásady nemohou prezidenta nechat vyhlásit vítězství, tvrdí, že Islámský stát není poražen, jelikož může dál provádět teroristické akce.

Hned poté, co Trump vyhlásil vítězství a chystané stažení dvou tisíc Američanů, získaly bombové útoky na IS v Sýrii mnohem větší publicitu než předtím. Ale cílem americké přítomnosti v Iráku bylo vymazat IS z mapy a zničit ho jako vojenskou a politickou sílu schopnou vést válku a držet území. To se podařilo. Protože IS je založen na fanatismu, nikdo asi realisticky nepočítá s tím, že vojenská porážka znamená i konec všech akcí ve jménu IS. Není to stát či organizace, jež by podepsala kapitulaci třeba jako Německo v roce 1945.

Hovoří se i o tom, že Islámský stát se přeskupí a povede gerilovou válku. Ale taková je prostě realita: v Iráku je už dávno potřen, přesto se jeho skupiny dál skrývají a projevují v nehostinném terénu tamní provincie Anbár. Navzdory tomu je však Irák už dlouho považován za zemi, kde byl IS eliminován.

Podobně se budou bojůvky IS skrývat v pouštích východní Sýrie, již dnes se pohybují v neobydlených oblastech jižně od Dajr az-Zauru a východně od Palmýry, které jsou z vojenskopolitického hlediska považované za vyčištěné.

Kritika Trumpa za odchod – s výjimkou toho, že hází přes palubu Kurdy, vypadá lichá.

Se zbytkovými teroristy na tak obrovském prostoru by dva tisíce Američanů, kteří dnes v Sýrii jsou, stejně nic neudělaly. Pokud by za kritérium vítězství byla považováno vygumování teroristů, museli by se Američané vojensky usadit takřka ve všech blízkovýchodních zemích po zbytek času.

Neobstojí ani argument, že odchodem ze Sýrie přenechávají zemi vítěznému Asadovi. Přehlíží totiž fakt, že Asad už má zpět dvě třetiny země a všechna velká města. Tím USA ztratily vliv na dohru války.

Východní Sýrie, kde spolu s Kurdy jsou, není trumf do hry. Je to víceméně jen neobydlená poušť. Ani ropa, která tam je, není nic moc. Má špatnou kvalitu a před válkou vydělávala Sýrii jen pět procent jejích příjmů.

A teď se v té poušti navíc budou skrývat bandy džihádistů, protože i takhle vypadá na Blízkém východě vítězství.