O věčné touze žalovat prezidenta
Miroslav Korecký
Zdá se, že stejně jako každá generace adolescentů zákonitě musí projít etapou vzdoru proti rodičům, každá nová senátní garnitura se musí pokusit o vlastní otisk do dějepisu ráznou rezistencí vůči prezidentovi. Konkrétně snahou o jeho sesazení. Z dikce české konstituce se zdá, že když ji otcové ústavodárci psali, vložili do ní toto právo senátorů jako cosi unikátního, něco, co mělo být využito jen v krajním případě, možná jednou za několik generací, kdyby hlava státu osudově selhala.
Tak tomu dlouho bylo, článek číslo 65 byl v ústavě jen jako zaprášená pojistka, až v závěru prezidentství Václava Klause se to utrhlo. Od té doby se ústavní žaloby na hlavu státu podávají nebo se jimi alespoň hrozí jako na běžícím pásu. Jen pár měsíců poté, co hnutí STAN velkolepě vyhlásilo, že sesadí Miloše Zemana za pár jeho vět o jedu novičoku, a pak tišeji stahovalo ocas a z bláznivé žaloby couvalo, je tu nový ambiciózní pokus.
Stojí za ním senátor Václav Láska a s ním spojený senátorský klub, který má delší název, než je výčet jmen jeho šesti členů – ale je to takový pestrý mix lidí, zvolených za Piráty, Zelené a lidovce. Pouhý den poté, co sněmovní podvýbor pro justici konstatoval, že při schůzkách Zemana a jeho lidí se soudci nedošlo k ohrožení nezávislosti justice, chtějí Láska & spol. toto ohrožení nezávislosti prokázat plus k němu přidat dalších 19 velezrádných skutků prezidenta.
Bůhví s čím vším se Láska vytasí, ale jeho předchůdci to zkoušeli s kdečím. U Klause s jeho amnestií, u Zemana vedle novičoku hlavně napadali jeho ústavní kroky, třeba když otálel s odvoláním Babiše ze Sobotkovy vlády či když při jednáních po volbách 2017 hýřil kreativním výkladem ústavy. Nemá-li Láska v rukávu větší trumf, ať to zabalí rovnou. Zeman s mandátem přímo zvolené hlavy státu sice denně napíná své pravomoci až k prasknutí, ale zatím šikovně klouže po hraně psané ústavy i ústavních zvyklostí. A jako advokát snad Láska nemůže věřit tomu, že by Ústavní soud z dvaceti trošek užmoulal jedno hrubé porušení ústavy.
Tedy za předpokladu, že by se žaloba k soudu dostala. Vzhledem k proceduře jejího podání, tedy nutné třípětinové podpoře v obou komorách parlamentu, je šance nejnovějšího pokusu snad menší než nulová. Takže je to podobné, jako když se politici po neúspěchu svých návrhů v obou komorách parlamentu obracejí na rádoby komoru třetí, Ústavní soud. I v případě častých žalob na prezidenta jde hlavně o dohrávání politických porážek soudní cestou. A také o marketing. Senátor Láska napřesrok obhajuje mandát: je nejvyšší čas se tu a tam objevit v nějakých novinových titulcích.