Do Anglie za pětistovku? Nenechme se zmást

Ondřeje Leinerta, reportéra MF DNES

Ve Sněmovně řádí spalničky, tak nezbylo než sbalit kufr a vyrazit na pár dní jinam. Konečně, při pohledu na ceny, to až dráždí. Zpáteční letenka z Prahy do Barcelony 450 korun. Zpáteční letenka z Prahy do Londýna 550 korun. A do Říma? Dobře, ať se aerolinky pomějí, 950 korun. Akčními nabídkami se dopravci přetahují o zákazníky.

Nejen pro autora tohoto sloupku, který si za podobné sumy před nástupem konkurence na železnice kupoval zpáteční jízdenku z Prahy do Kroměříže, je příjemné se rozhodovat, zda za pár set korun vyrazí na fotbal do Karviné, či do Manchesteru. Pravda, vše ostatní už je v Manchesteru podstatně dražší, ale to je jiný příběh. O ten dnes nepůjde.

Půjde o ceny letenek, jimiž si hlavně nízkonákladové aerolinky začaly samy uvazovat smyčku kolem hlavy. Tentýž pocit už zažily české hypermarkety, když v 90. letech po vzoru Západu rozjely kolotoče slev a pak nevěděly, kdy přestat. V akcích se nabízí víc zboží než kdekoli jinde v Evropě a to s sebou nese přinejmenším dva negativní efekty. Zaprvé jiné zboží než ve slevě už skoro nekupujeme. A zadruhé výrobci na český trh i za plnou cenu často dodávají párky s menším obsahem masa a prací prášky s menším množstvím účinné látky, protože vědí, že stejně některý z řetězců hodí jejich zboží do akce a to se prodá.

Také aerolinky začaly před lety opatrně. Akce tu a tam a navíc ne úplně přehledné. Tedy než jim před zhruba deseti lety Evropský parlament nařídil udávat celé ceny letenek. Nezřídka se totiž stávalo, že po započtení všech letištních poplatků byla „akční“letenka dražší než standardní u konkurence.

Když se k tomu přidala evropská deregulace leteckého průmyslu a aerolinky už se nemusely držet jen tras vedoucích přes zemi jejich původu, nastal boom nízkonákladových leteckých společností a zlatý věk létání. Každý, kdo trochu pečlivěji sleduje ceny letenek, si tak může užít svou chvíli radosti, když ukořistí letenky k moři za pár set korun. Weby společností jako Ryanair nebo Jet2 připomínají často spíš slevové portály než aerolinky.

Až donedávna jsme si mohli být celkem jistí, že za danou cenu můžeme sbalit malý kufr a vyrazit. Tato doba však pomalu končí. Cenová válka ve vzduchu vede k tomu, že se paradoxně vracíme do 90. let. Ne snad, že by standardní letenky po Evropě stály pěticiferné částky, to už se jistě opakovat nebude. Ale také je čím dál vzácnější narazit na aerolinku, u níž k ceně letenky nemusíte nic přičítat.

K dokonalosti to přivedl Ryanair, který už dnes na palubu nepovolí za katalogovou cenu ani malý kufr, ale možnost připlatit si donedávna běžnou věc ve svém ceníku pojmenoval jako „prioritní“odbavení. Na letišti tak dochází ke kuriózním situacím, kdy se devět z deseti cestujících mezi sebou hádá, kdo nastoupí dřív, protože všichni mají prioritní odbavení.

Podobně začaly aerolinky s oblibou rozsazovat cestující ve skupinách či párech – aby si za to, že budou smět spolu sedět, museli připlatit. Možná už moc nechybí ani k tomu, aby šéf zmíněného Ryanairu Michael O'Leary oprášil svůj nápad budící před časem velký rozruch, že by se mohlo létat na stojáka. Takže by v letadle zbyl omezený počet sedaček, opět jen pro ty, kteří si připlatí.

Jakkoli nejsem příznivcem žádných regulací, možná je čas, aby europoslanci zase po letech nastavili nějaký standard, podobně, jako to udělali třeba s hygienickými normami na záchodcích. I na těchto zdánlivě malých tématech může Evropa držet pohromadě.