Návrat do doby, kdy tuzemská rocková scéna došla vrcholu
PRAHA Další pokračování antologie československého bigbítu postaví především mladší posluchače před pozoruhodný paradox. Období po roce 1968 je – právem – vnímané jako doba normalizace, kdy svobodné a navíc ještě západem inspirované kultuře rozhodně pšenka nekvetla. Nicméně v hudbě fungovala jakási setrvačnost. Řadu už naplánovaných projektů se podařilo zrealizovat, což dokazuje i pestrá skladba výběru nazvaného Rock Line. Ten navazuje na dřívější archivní kompilace Beatline a Big Beatline a zahrnuje léta 1970 až 1974.
K razantnímu rocku
Na dvě cédéčka pod hlavičkou Rock Line se dostalo celkem šestatřicet skladeb šestnácti československých kapel a dohromady tu na posluchače čeká sto padesát minut remasterované muziky.
Chronologie jde kolem posledního beatového festivalu v roce 1971 a žánrově lze vysledovat posun od melodického big beatu k razantnímu rocku. Občasné propojení s prvky vážné, jazzové nebo lidové muziky učinilo rock nově progresivním a postavilo fandy před přitažlivě náročnější poslouchání.
Mezi tuzemskými kapelami a jejich spolupracovníky se postupně etablovali zdatní skladatelé, takže autorské písně silně převažují nad coververzemi. K těm několika převzatým skladbám patří We Can Work It Out z repertoáru Beatles, kterou však skupina Progress Organization, první inkarnace pozdějšího Progressu 2, přetvořila do mohutného progrockového opusu. Naopak veskrze tradiční je předělávka Creedence Clearwater Revival a jejich písně Hey, Tonight v podání skupiny Junior pod názvem To znám.
Zní tu takové milníky jako skladba Stále dál (tedy Vladimír Mišík v kapele Flamengo) z alba Kuře v hodinkách, jedné z nejlepších a podle mnohých dokonce nejlepší tuzemské rockové desky. Rané kousky Framusu Five Modrá ryba a Tys kámen. Instrumentální koláže kapely Jazz Q a v neposlední řadě jedna z nejproslavenějších kompozic té doby Hommage a J. S. Bach od slovenské skupiny Collegium Musicum – nesmrtelný odkaz géniů Mariána Vargy a Fedora Freša.
Labutí písně kapel
Vedle tradičních největších center v podobě pražského a bratislavského rockového dění tu posluchač najde různě početné zastoupení z Brna, Ostravy, Olomouce či Nových Zámků. Tam všude stále ještě velmi mladí zpěváci a instrumentalisté dokazovali, jak obrovský a leckdy kvalitou mezinárodně srovnatelný pokrok učinili.
V některých případech se právě v tomto období vydané singly či alba staly jedněmi z absolutních vrcholů domácí rockové scény. Její perspektiva ovšem ve zbytku sedmé dekády rozhodně nebyla růžová. Mnohdy tak šlo o kapelové labutí písně, kterým dnes zůstal nádech kultovnosti. Vedle Kuřete v hodinkách to je třeba Město ER či Barnodaj.