Zbytečný útok senátorů

Před patnácti lety lidovecký senátor Zdeněk Bárta sepsal žalobu pro velezradu na tehdejšího prezidenta Klause a skutkovou podstatu onoho jediného trestného činu, za který může být prezident trestán, viděl v tom, že nejmenoval nové soudce Ústavního soudu, a tím způsobil omezení jeho funkčnosti. Realita byla taková, že Klaus navrhoval nové a nové kandidáty na soudce a Senát mu je znovu a znovu zamítal. Měla být toto velezrada? Nakonec pod žalobou zůstal pouze jediný podpis jejího autora a časem se podařilo Ústavní soud doplnit. Jako by se dnes tento příběh svým způsobem vracel.

Prezident má z ústavy silné jmenovací kompetence v různých oblastech. Členy bankovní rady ČNB jmenuje sám, soudce Ústavního soudu po souhlasu Senátu. O změnách v bankovní radě se vyjma odborných kruhů moc nemluví, zato kandidáti na ústavní soudce jsou posuzováni Senátem zleva zprava. A vůbec nejde jen o odbornost a osobní kompetenci kandidátů, Senát je složený z politiků, tak to nutně má i politický rozměr. Maně vzpomínám na důvody, proč v minulosti byli kandidáti Senátem odmítáni: téměř nikdy to nebylo z důvodu nekompetentnosti, ale protože jako soudci rozhodli sledovanou kauzu tak či onak, anebo jen proto, že je v kandidatuře podpořila jedna politická frakce, což vyvolalo odpor u jiné. Ústavní soudci však rozhodovali zatím vždy velmi nezávisle, až se to leckomu nelíbí. Dokonce i bývalí politici, současný předseda Rychetský budiž příkladem.

Na aktuálního kandidáta, odborně obtížně napadnutelného profesora ústavního práva Aleše Gerlocha, chystají někteří senátoři útok, že je prý prezidentovým „koněm“, protože ho při jednom sporném výkladu ústavy podpořil. To má být důvod k neprojití jeho kandidatury v Senátu? Otázkou vůbec je, zda je dobře, že se na jmenování soudců ústavního soudu podílí i tak politický orgán, jakým Senát ze své podstaty musí být. Na druhou stranu poté, co byla zavedena přímá volba prezidenta, je participace na jmenování ústavních soudců jednou z asi nejvýraznějších personálních kompetencí Senátu. Takže asi není důvod toto měnit.

Skupina senátorů teď sepisuje žalobu na prezidenta pro hrubé porušení ústavy, na jejímž základě může Ústavní soud rozhodnout o ztrátě mandátu. S mnohými rozhodnutími Miloše Zemana osobně nemohu souhlasit, ale hrubé porušení ústavy abys v nich pohledal, takže žalobě velmi hrozí osud žaloby senátora Bárty, blahé paměti. — Jiří Němec právník a publicista