Stopovala jsem Al Capona
„Sedíte přesně v místě, kde sedával Al Capone,“upozorňuje mě významně číšník jazzového baru Green Mill v centru Chicaga. Atmosféra doby z roku 1920, se vším, co k tomu patří, možná piju i ze stejné skleničky, říkám si.
Hedvika Millerová
Bar je malý, maximálně pro sto lidí. Museli jsme přijít už o tři hodiny dřív, abychom se vůbec posadili a zarezervovali vhodné místo, odkud je na hudebníky dobře vidět. Bar je přátelský, mohli jsme si klidně přinést jídlo, to se tam totiž neprodává, jen pití a platit se musí v hotovosti.
Kolem desáté večer už jsou před dveřmi beznadějné fronty, každý chce být svědkem výjimečně kvalitního jazzu, ten k tomuto baru po léta patří. Během představení je ticho, nesmí se fotit nebo hlasitě mluvit, a tak je slyšet jen šustění dolarovek. Lidé na pití nešetří a šest dolarů za pivo, víno nebo whisky není tak špatný deal.
„Cítím ducha Al Capona,“vykřikuje během přestávky jeden z rozvášněných hostů. Je historicky dokázané, že šlo o gangsterův oblíbený klub. V době prohibice tam přicházel podzemními chodbami i se svými kumpány. Tyto tajné chodby dokonce ještě existují.
Někdy před barem zastaví celé autobusy turistů, kteří se chtějí před Green Mill vyfotit. O klientelu tento klub rozhodně nouzi nemá a fakt, že se tady v centru Chicaga platí jen v hotovosti, je záhadou, kterou raději nikdo neřeší. Hotovost se totiž nikdy neodevzdává na daních celá. Je to tiché pravidlo, které zná celá Amerika.
„Kdyby ještě žil“
Duch Al Capona ale není cítit jen v baru Green Mill. Největší šéf organizovaného zločinu své doby se totiž za posledních sto let stal symbolem a legendou Chicaga. Místem, které má nejvíce násilností a vražd v celých USA. Symbolem dobrým i zlým.
„Kdyby ještě Capone měl tu sílu a existoval by, ten by dnešní gangstery pořádně srovnal,“prohlásil nedávno čtenář místních novin Chicago Tribune v reakci na zvyšující se počet vražd ve městě.
Capone byl příkladem i postrachem amerického snu. Stal se milionářem ještě předtím, než oslavil své třicáté narozeniny. Odešel ze základní školy, vlastně absolvoval jen šestou třídu, dal facku své učitelce a pak se stal členem dětského gangu v Brooklynu. Jeho rodiče byli ro- dilí Italové, emigrovali v roce 1894 z města Neapole přímo do New Yorku. Matka byla švadlena a otec holič, nikdo rozhodně netušil, že jejich čtvrtý syn Alphonse se stane podle médií brutálním vrahem, gangsterem, ale také úspěšným obchodníkem, organizátorem prostituce, hazardních her a dostihů.
Existovalo období, kdy byl Al Capone nedotknutelný, měl vliv na politiky, úředníky a soudce. Dokonce si do domu v Chicagu zval novináře, pro které pořádal velkolepé večírky.
Filmů, dokumentů a biografických reportáží, dohadů, hypotéz i historických studií je na jednoho mafiána docela dost. Dokazuje to tak skutečnost, že Al Capone byl
a je neodlučitelnou součástí nejen americké, ale i světové historie. K tomu všemu stačilo jedno: americká prohibice v letech 1920–1933, která paradoxně měla napravit život alkoholiků a zajistit řádnou produktivitu v amerických úřadech a továrnách. Místo toho se ale těchto třináct let stalo největším rozkvětem organizovaného zločinu v USA.
Praneteř a stará škola
„Byla to zvláštní doba, ale naše rodina držela vždycky pohromadě. Na strýce Ala si pamatuji velice živě. Slavili jsme například společně den matek u babičky a dědy, všichni jsme se sešli, museli jsme být dobře oblečení, stoly se prohýbaly jídlem. Hrála jsem si s ním, seděla mu na klíně, jedla u stejného stolu. Byl hodný a citlivý, vždy nám přinesl dárky,“svěřuje se Deirdre Marie Caponová, praneteř Al Capona.
„Vzpomínám si, že když jsem nastoupila do školy můj otec Ralph Gabriel Capone, mě zapsal jako Deirdre Gabriel, jméno Capone utajil,“dodává dnes 79letá Deirdre. Bylo jí sedm let, když její prastrýc zemřel, ale s jeho jménem se později musela vypořádávat celý život.
„Po několika letech se to stejně provalilo, měla jsem narozeniny a nikdo z mých spolužáků nepřišel, přestože byli pozvaní,“říká s dávkou smutku Deirdre. Dnes je jedinou žijící osobou z rodiny Caponů. Podle jejího vyprávění jí později vše nepochopitelné vysvětloval její děda, Ralph Capone, bratr Al Capona, který se stal jeho mafiánským partnerem, ale nakonec Ala přežil o téměř třicet let. Zemřel v roce 1974, když mu bylo osmdesát.
„Až později, to už jsem byla starší, mně děda vyprávěl o tom, jak jeho organizace zásobovala miliony lidí alkoholem, jak whisky převáželi, tajně prodávali, jak vznikaly tajné kluby s prostitutkami, kam chodili všichni od policajtů po politiky, na tom se zásadně muselo jenom bohatnout. Ti lidé to prostě chtěli,“dodává Deirdra.
Praneteř Al Capona dokonce vydala knihu zvanou „Strýc Capone, nezveřejněný příběh“(Al Capone – The Untold Story). Vedle samotného prastrýce v ní také přibližuje období svého dětství a mládí, což jsou šedesátá léta minulého století. „Tenkrát se mužové se svojí prací svým ženám nesvěřovali, ten trend byl úplně jiný, ženy se staraly o domácnost, otcové o peníze. A děti? Nikdo se mě neptal, co chci k večeři. Na stůl se prostě dalo jídlo a hotovo,“podotýká Caponova praneteř Deirdre.
Knihu si rovnala v hlavě desítky let, svému dědovi slíbila, že ji nenapíše, dokud bude někdo z rodiny kromě ní žít. Dokonce považuje za poctu, že jí něco Ralph Capone svěřil. Zastává starou tradici rodiny jako základu života. Říká, že je rozdíl mezi mužem a ženou, protože oba myslí a přemýšlejí odlišně. Je asi jednoduché odhadnout, jakou reakci vyvolávají názory Caponové. Kniha neleží na pultech zrovna ve vhodné době, kdy Amerikou otřásá vlna MeToo a kdy se ženy chtějí vyrovnat mužům naplno a ve všem, a to nejen v běžném životě, ale i v politice a byznysu.
Komentáře zaplavily hlavně sociální sítě. Někteří lidé tvrdí, že si Caponová vymýšlí, nemůže si nic pamatovat, chce vydělat na slávě svého prastrýce, další ji považují za hrdinku. V každém případě je to ale jediný člověk z rodiny Caponů, který určité soukromé momenty přivádí na veřejnost a snaží se zobrazit Al Capona nejen jako surového mafiána, ale i jako člověka. Vedl údajně obchod se starým nábytkem, který pak rozdával chudým, jako jeden z prvních také začal nezaměstnaným lidem nabízet v mrazivém Chicagu horkou polévku.
Ano, mohly a pravděpodobně k tomu i byly jiné důvody, ale to Caponová neřeší.
Nedotknutelný, ale ne navždy
Podle amerických médií byl Al Capone zodpovědný za mnoho vražd, zločinů a především daňových úniků počítaných ve statisících, ne-li v milionech dolarů. Nikdo mu však nemohl nic dokázat. A to dokonce ani účast na brutálním „Masakru na Den svatého Valentýna“, kdy měl údajně Al Capone zařídit popravu asi osmi mužů konkurenčního gangu. Během několika minut při něm bylo vystříleno 150 nábojů.
Podsvětí i politici se snažili Capona několikrát zabít. Ani to se nepovedlo. Al Capone jezdil ve vypancéřované limuzíně a kolem jeho rezidencí hlídkovaly desítky bodyguardů. Mnoho volného času trávil i na Floridě.
Nakonec to ale přišlo. 24. října roku 1931 se dostal do vězení, kde strávil devět let. Za daňové úniky a nelegální držení střelných zbraní. Nefungovaly ani úplatky porotě, kterou soudce na poslední chvíli vyměnil.
Během pobytu ve vězení ztratil Capone veškerou moc, a co hůř, skončila prohibice a alkohol se začal legálně prodávat v obchodech. Jedenačtyřicetiletý Al už trpěl v té době nevyléčitelnou syfilidou. V posledních měsících se uchýlil do malého pokojíku ve svém domě na Floridě a panicky se bál, že ho někdo zabije. I přesto, že mu už žádné nebezpečí nehrozilo, tedy kromě jeho vlastní nemoci. Syfilida nakonec Al Caponovi vážně poškodila mozek. Zemřel ve svých 48 letech v Palm Beach na Floridě.
Letos v únoru, paradoxně o valentýnském týdnu, se dokonce objevil na trhu i dům Al Capona v Chicagu. Jedná se o dvoupodlažní budovu se šesti ložnicemi. Takové rezidence v centru nabízejí realitní magnáti i za deset milionů dolarů. Bývalé sídlo Capona ale stojí jen 109 000 dolarů. Asi nikoho nepřekvapí, že dům neleží v nejlepší části města, naopak je v místě s velkou kriminalitou a počtem vražd. Pochopitelně se tam nikdo nepohrne.
Možná snad jen nějaký nadšenec, který by tam zřídil soukromé muzeum anebo jazzový bar.