Luďan, Dáša, žetony v košíku a farář-opilec
Jana Veselého, šéfa severočeské MF DNES
Je to tenký led. Figura Luďana má vývoj, to je třeba ocenit. Má to něco do sebe. Je to do jisté míry naše zrcadlo. Proč se netočí o pozitivních hrdinech a chytrých, nadaných lidech? Tvůrcům je třeba přiznat kredit za příběh...
Tohle je pár z kontextu vytržených vět, které se také objevily v názorech nebo recenzích na seriál České televize MOST!, jenž se stal fenoménem posledních dvou měsíců a jenž je doslova všude. Neuniknete mu. Ze sociálních sítí to místy vypadá, že je přemostováno. A samotný Most se stal rázem nejpopulárnějším městem Česka posledních dní.
Ne, nebojte, já se nebudu pouštět do xté pseudorecenze ani vám nepřinesu známkování výkonu herců, ani srovnání MOST!u s českou nebo světovou seriálovou tvorbou. Nemám na to a jsem si jist, že o to stojí málokdo. Chci si prostě – možná podobně jako vy – seriál užít. Víte, dost v něm poznávám, vidím v něm své hospodské spolustolovníky i kolegy a známé. Opravdu.
„Dáša“
Tak třeba před dvaceti lety, někdy touhle dobou, protože byl ještě sníh, mi volala jedna slečna, že její přítelkyni právě vyhazují ošklivým způsobem z práce. Dobře, beru, pojďme se s přítelkyní sejít a třeba z toho bude něco do novin a, pokud jde opravdu o nepravost, mohou noviny i pomoci.
Sešel jsem se s přítelkyní, ale už to vlastně nebyla přítelkyně. Bylo to něco mezi, slečna už totiž urazila kus na cestě k muži. Od Petry šla přes Reného k Petrovi a zbýval už jen krok. A toho času „neutrální“René ztratil práci v severočeské pobočce velké energetické firmy, protože těsně před koncem zkušební doby oznámil, že jde do nemocnice na operaci. Na personálním oddělení z něj vytáhli, co to bude za zákrok. Pak mu ve firmě nastalo peklo. Šéf dosud spokojený s prací nového kolegy byl úplně zhnusený, všem nařídil, aby si hlavně myli ruce, a pro Reného vyčlenil zvláštní toaletu. Za pár dní přišla výpověď bez udání důvodu. Pak mi zavolala ona slečna.
S Reném jsem seděl v kavárně, poslouchal ten příběh a přikyvoval. Po chvíli jsem vypnul diktafon a nabídl Renému, o němž jsem už věděl, že je inženýr ekonomie, bystrý, zcestovalý a čtenář Newsweeku, práci. Tehdy nám zrovna odcházel ekonomický redaktor. Domluvili jsme se, že René to může zkusit.
Po operaci přišel Petr, a pokud si na ten čas dobře vzpomínám, byl z nás kluků, co jsme spolu seděli u počítačů, hádali se, psali a chodili do hospod, největší chlap. Opravdu. Dřel, nosil dobrá témata, psal chytré články v různých žánrech a zapadnul do týmu. A dřel i doma. Na rozdíl od nás, kteří jsme se motali ve vztazích, s partnerkou opaloval okna, truhlařil a snad i uklízel.
Jasně, měli jsme blbé řeči a vtipy o hermafroditech, jasně že jsme vtipkovali o jeho přešití, ale měli jsme ho velmi rádi.
A zbytek? Také je tu. Víme – na rozdíl od seriálové postavy Luďana – že v Chánově bílý přežije víc než deset minut, ale na reportáže tam posílám redaktory vždycky ve dvou. Za druhým kruhákem v Bílině směrem na Most se všichni radši zamykáme v autě zevnitř. Známe hospody, kam Romy nepustí, i stáda přihlouplých skinů. Víme o slečnách ze škol, které se opájejí svými pocity z projektů pomoci sociálně slabým, ale s Romem by nikdy nechodily. Známe i faráře-alkoholiky, kteří trousí moudra a poskytují pseudoútěchy. Kolega dokonce býval takový sígr, že párkrát důchodkyním vyměnil před obchodem žeton v košíku za peníze...
To vše tady u hranic máme a mnozí víme, že MOST! je o nás. To je všechno.