Krkonošský sen. Jak se z dělníka stal šéf
Takovým příběhům se říká americký sen – ale jelikož se okolo tyčí zasněžené štíty nejvyššího českého pohoří, hodí se tady spíš pojmenování sen krkonošský.
Světový pohár ve Svatém Petru 2011: Max Gottfried je připravený. Jako dobrovolník stojí na kopci a vyhlíží takzvané stahování trati. Jakmile projede některá ze závodnic, snaží se s parťáky sníh co nejvíce urovnat, vypluhovat.
Světový pohár ve Svatém Petru 2019: Max Gottfried je připravený. Jako šéf organizačního výboru!
Sjezdařský svátek se do Špindlerova Mlýna vrací po osmi letech – a jeho role se změnila k nepoznání. „Vzal jsem to od píky,“říká. „Vzpomínám si na to velmi dobře, protože bylo velkým zážitkem být přímo u dění. A určitě i mou motivací, když jsem byl potom oslovený pro tuto funkci. Abych se do toho pustil a všemu pomohl.“
Zatímco při minulé invazi hvězd do Krkonoš si užíval jejich odlesku, nyní se jeho pracovní dny natahují až na 20 hodin. Přípravy vrcholí: dnes je v plánu kontrola se šéfy Světového poháru, ve čtvrtek proběhnou zásadní úpravy sjezdovky – tak aby po ní 8. a 9. března Mikaela Shiffrinová, Petra Vlhová a spol. mohly svištět bez omezení.
„Máme postavené obě tribuny a velké stany. Postupně začneme se zasíťováním trati. Všechno bychom měli zvládnout s časovou rezervou,“říká Gottfried.
Letos už nemrzne poblíž trati, řeší tisíc a jeden detail. „Na mé pozici nejde o to vědět naprosto všechno, co se kde pohne. Je to o lidech, se kterými velmi úzce spolupracu- ju. Což je parta fundovaných odborníků, na svých jednotlivých postech fungují a umějí to. V tu ránu je to jenom manažerské řízení s citem,“říká Gottfried.
Štáb zhruba 300 lidí, kteří Světový pohár připravují, je jasně strukturovaný. „Nejužší tým je organizační výbor, který čítá asi deset lidí. Pak širší organizační výbor, kde se dostáváme do řádu desítek. A v samotném finále dobrovolníci na sjezdovce a všichni ti makáči a dělníci, co stavějí tribuny a další věci.“
I Gottfried byl sám makáčem; toto slovo zde používají bez jakékoli pejorativnosti. Taková zkušenost je vítaná, leč nikoli nezbytná.
„Z Maxe se stal náš kolega ve firmě, která provozuje areál,“vysvětluje René Hroneš, ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn. „Vypracoval se do pozice ředitele sportovní divize. A tím, že jsme na naši dceřinou společnost vzali pořadatelství Světového poháru, jsme sahali do vlastních kádrů schopných lidí. Spíš než to, že kdysi shraboval sníh na sjezdovce, tak sehrála roli jeho manažerská úspěšnost.“
Stále se sluší u těchto slov preventivně klepat na dřevo. Práce finišují, nejsledovanější neznámou teď bude počasí. Jiným deus ex machina se zase stalo odřeknutí Ester Ledecké, která dala přednost honbě za snowboardovým velkým křišťálovým glóbem, a tak místo do Krkonoš zamíří do Švýcarska.
„Je to samozřejmě škoda, Ester by byla ve Špindlu doma,“naráží Gottfried na to, že právě zde se kdysi učila lyžovat. „Ale tahle událost není jen o jednom jméně. Diváci si užijí i ostatní výkony.“
Diváci – i dobrovolníci u trati. Kdo ví, kam to třeba některý z nich dotáhne, jestli se Světový pohár do Svatého Petra zase někdy vrátí.