Tenkrát ve Špindlu
Týden do startu Světového poháru: jak ve Svatém Petru kdysi válela Šárka Strachová.
Samostatná republika se pozvolna rodila a spousta věcí rozhodně nebyla tak samozřejmých jako dnes. Třeba to, jak si na nejslavnější české sjezdovce užít luxusu.
„Protože já tu ještě pamatuju pomu. A lanovku s mezistanicí,“usmívá se Šárka Strachová.
Přesně za týden po svahu ve Svatém Petru vyrazí ty, které chtějí být tak dobré jako kdysi ona. Roky platilo, že právě tahle skvělá slalomářka proslavuje české sjezdové lyžování; až senzační olympijské zlato Ester Ledecké trumflo počiny, které zvládla vyjezdit pod dívčím jménem Záhrobská. Kompletní medailová sbírka ze světových šampionátů, bronz ze zimních her ve Vancouveru, k tomu sedmnáctkrát stála na stupních vítězů ve Světovém poháru.
Právě ten se do Česka po osmi letech vrací – na svah, který ona tak dobře zná. A který se tak změnil.
„Poprvé jsem si ho sjela asi jako malý žáček. Pro děti je černá sjezdovka celkem těžká. A taky na ní býval celkem nával,“vzpomíná.
Strachová se narodila „přes kopec“v krkonošském Benecku, tohle pohoří pro ni znamená mládí. „Dětské závody a jarní lyžování, když se menší sjezdovky zavíraly. Ve Špindlu se jezdívalo dlouho, až do Velikonoc,“vzpomíná.
V žákovských kategoriích se tu učila. Následně – tak jako většina adeptů na světovou špičku – daleko více trénovala v cizině. A pak se sem celkem třikrát vrátila na slavnost jménem Světový pohár.
Pokaždé jinak.
Když trenéři nakupují sklo
Rok 2005: bylo jí dvacet, měla doma světový bronz a vizitku budoucnosti českých zimních sportů. Ve slalomu byla osmá a povídala: „Mám z toho dobrý pocit.“
Rok 2008: i se zraněním oka rozradostnila fanoušky pátým místem. „Jsem ráda, že jsem se zase vrátila do špičky,“blažilo ji v cíli.
Rok 2011: v postolympijské sezoně ve své královské disciplíně před zraky tehdejšího prezidenta Václava Klause dojela na 20. místě. Její nejhorší výkon v sezoně! „Nebylo to úplně dobré období, trápila jsem se,“vzpomíná; o rok později její tělo vypovědělo služby a musela na operaci nezhoubného nádoru.
Jako nadějná, etablovaná i opěvovaná ale ve Špindlerově Mlýně startovala s jednotným pocitem. „Jezdit doma je vždycky moc hezké! Ono záleží, jak k tomu přistoupíte: jsou závodnice, které jsou spíš nervózní z toho, že chtějí za každou cenu něco předvést. A pak ty, kterým to dodá energii, dravost. Já byla spíš druhý případ. Věděla jsem, že kopec znám, a chtěla jsem potěšit lidi, co se přijeli podívat.“
Jelikož Ester Ledecká dá přednost snowboardovým závodům, bude letos česká kapacita ve Špindlerově Mlýně chybět. Vyjet si tu páté místo jako před 11 lety Strachová, to je až příliš smělý sen; to se bohužel spíš u lanovky ukáže Krakonoš.
Ale sama Strachová hlavně oceňuje, jak výjimečný je fakt, že se akce do Česka vrací.
„Krásné sjezdovky jsou u nás třeba v Rokytnici, i parametrově,“srovnává. „Ale získat pořadatelství je hrozně komplikované. Je nutná velká lobby. Třeba ve slovenské Jasné v Tatrách byly závody úžasné a skvěle uspořádané, ale Světový pohár se tam stále nevrací.“
Podobnou chválu ostatně slýchávala od konkurentek i ve svých rodných horách.
„Ve Špindlu to bylo pokaždé perfektně zorganizované, výborné zázemí. Jedinou nevýhodou je, že je celkem daleko, ale jinak si to všichni pochvalovali. A zahraniční trenéři si ještě zajeli nakoupit do sklárny do Harrachova,“usměje se.
Jsme národ lyžařů
A dění na svahu? U černé sjezdovky ve Svatém Petru pořád bez potíží vysype z paměti její profil, však se po ní tolik najezdila jako mladinká lyžařka i jako dospělá hvězda.
„Na obří slalom je spíš kratší, jednodušší. Na slalom už zajímavější. Hodně se to ale bude odvíjet od povrchu,“popisuje. „Na hodně tvrdé a zmrzlé trati se zvětšují rozdíly mezi těmi, kdo jsou na tom technicky lépe a hůře. Čím je měkčí, tím se naopak rozdíly smazávají. Uvidíme, jak bude přát v březnu počasí.“
Ona sama je momentálně zaměstnána tak příjemně, jak to jen jde – desetiměsíční dcerou Emou. Proto se do Špindlerova Mlýna za týden nechystá, na lyžích tuto zimní sezonu byla zatím jen ve svém zamilovaném rakouském Reiteralmu: „Organizačně je to teď trochu složitější. Plánuju hodně dopředu.“
Že by ale bez ní pod sjezdovkou nemělo být plno, o to se nebojí.
„Jsme národ lyžařů, lyžování milujeme,“soudí. „Jasně, není to jako ve Flachau, kde je u trati dvacet až třicet tisíc lidí. V Jasné byl taky jiný kotel – ale na druhou stranu třeba v Lake Louise fandívaly snad jenom realizační týmy... Je fajn využít možnosti, že když sednete do auta, jste ve Špindlu za pár hodin. Vidět hvězdy naživo je něco jiného.“
Ať už americkou šampionku Mikaelu Shiffrinovou, nebo její aktuální slovenskou rivalku Petru Vlhovou. Nebo některou ze sedmi Češek, které se postupně oba dny předvedou.
„Domácí starty jsou vždycky hezké, s přidanou hodnotou,“vzkazuje Strachová svým následovnicím. I kvůli vzpomínkám, jež se u ní a u řady dnešních reprezentantek z krkonošské líhně často táhnou až do dětských let.