Zprofanovaný i aktuální MDŽ
Kvízová otázka. Mezinárodní den žen je: a) fosilní relikt komunismu, b) feministický blud, c) celosvětový svátek pod patronátem OSN? Správná odpověď je c, ovšem u nás to leckoho udiví, překvapivě i mnohé ženy.
Soudě dle převažujícího názoru na komunismem zprofanovaný svátek MDŽ je v Česku ve vztahu k ženám zřejmě vše v pořádku. Ve světě možná pár důvodů pro tento svátek zbylo. Ale šedá je každá teorie, není nad výmluvnou kazuistiku.
Nedávno mocný, nyní dodělávající Islámský stát genocidně čistil nábožensky i národnostně. Fanatici částečně vyhladili i nemuslimskou menšinu jezídů, příbuzné Kurdů. Zajali tisíce jezídských žen, starší zabili, mladší sexuálně zotročili. Konvertované snad přežily jako konkubíny teroristů, většina ostatních byla znásilňována a mrzačena.
Našinec ví, Asie byla odjakživa barbarská, jezídové ani Kurdové nás nezajímají, v Evropě se to stát nemůže! Nicméně – stalo se. Starší ročníky si vzpomenou, jak jsme za Husáka záviděli relativně svobodné a pokrokové Jugoslávii. Pak se to tam porouchalo. Slovinsko odpadlo po krátké přestřelce, ale džin se do lahve už vrátit nechtěl. V Bosně a Hercegovině, kde se všichni domluví podobným slovanským jazykem, vypukla řezničina. Srbští, chorvatští a občas i islámští „věřící“pokryli mapu státu stříkanci masakrů a lágrů. Znásilňovalo se od prvního dne.
Plný výčet odporností není možný, proto jen namátkou. Chorvati etnicky čistili Hercegovinu, vraždili a násilnili porůznu, třeba v táboře Dretelj, kousek od poutního Medžugorje. Srbové dělali totéž, ale ve větším měřítku, od jižní Foče po severní Prijedor. Zřizovaly se lágry, namátkou Trnopolje, strašná Omarska a Kereterm. Sexuální zločiny se páchaly všude – Kalinovnik proslul svou tělocvičnou, Brčko nemocnicí. Nemilosrdná čistka postihla oblast Visegrádu – vrazi shazovali mrtvé i ze starobylého mostu, památky UNESCO, do Driny. Zdejší lázeňský hotel Vilina Vlas se proměnil v sexuální mučírnu.
Tehdejší prezident bosenské Republiky srbské Radovan Karadžić byl také básník, psychiatr, vystudovaný na západních univerzitách, vynikající populistický psycholog a sadista. Věděl, jak podněcovat konflikt, zločiny dokonce sám inspiroval. V nejrůznějších místech agresoři oplodňovali ženy a věznili je tak dlouho, aby už potrat nebyl možný. „Budete mít malé Srby,“žertovali.
Srebrenica nebyla jen místem největšího masakru mužů, ale i hromadného a veřejného znásilňování žen. Běsnění líčí film V zemi krve a medu v režii Angeliny Jolie, jeho následky snímek Grbavica s tématem dcery nechtěně počaté, ale milované. Nechtěné děti končily v lepším případě v sirotčincích. Počet bosenských znásilnění dosáhl desítek tisíc, odsouzeni byli jednotlivci. Jen malý počet nezlomených žen vypovídal, ostatní mlčí dodnes. Z hotelu hrůzy se nestal pietní památník, pokračuje jako populární wellness. Leží v srbské části Bosny a místní radní tvrdí, že se tam nic zvláštního nestalo.
Sexuální násilí doprovází válku od nepaměti. OSN a humanitární organizace upozorňují, že od konce studené války nabývá na oblibě coby nadmíru spolehlivá „bojová taktika“. Současným chaotickým konfliktům velí bezcitní psychopati. Mají i obchodní talent: zajatkyně jsou lákavé zboží pro národní i globální tržiště prostitutek. Hlubina zla je však spíše ideová, jde o absolutní zdeptání protivníka.
Techniky sexuální agrese jsou děsivé. Ženy nejsou privilegované, zcela rutinně se znásilňují i muži. Sexuální infekce se přenášejí i záměrně, následná neplodnost je častá, celoživotní traumatická deprese je pravidlem. Další zrůdností je zabíjení a unášení
Od konce studené války nabývá sexuální násilí na oblibě coby spolehlivá „bojová taktika“.
dětí, děsivé pro oba rodiče, pro matku zvlášť. Ne všechny konflikty probíhají tak děsivě, ale od 90. let jich čítáme na 150, takže je z čeho vybírat.
Válečné konflikty v Bosně a v Kosovu šokovaly rozsahem a krutostí po letech míru. A také blízkostí ke středu Evropy. Klamná idealizace a selhání paměti – v „kulturní“Evropě se děly i ty nejhorší věci. Malý pokrok nabídl fakt, že Mezinárodní trestní soud v Haagu poprvé charakterizoval válečná znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci a sterilizaci jako zločiny proti lidskosti. OSN následně zřídila Úřad pro otázky sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech.
Bývalá jezídská otrokyně Islámského státu Nadja Muradová se rozhodla mluvit o tom, čím prošla, a vede kampaň ve prospěch žen, obětí války. Nobelovu cenu míru za rok 2018 přebírala právě ona společně s gynekologem Denisem Mukwegem, který pomáhá pohlavně zmrzačeným ženám v Kongu. Tady se vedou války bez konce, které málokoho zajímají, nerostné bohatství ovšem ano.
Ve svých knihách Mukwege popisuje, jaké otřesné tělesné i duševní následky s ženami řeší. Muradová navazuje na skvělou předchůdkyni, první nositelkou Nobelovy ceny míru byla pražská rodačka, antimilitaristka Bertha von Suttner, rozená hraběnka Kinská. Její román Odzbrojte! líčí bitevní hrůzy roku 1866 u Hradce Králové. Svým idealismem autorka do dnešní doby nezapadá, zesnula v hlubokém míru, 21. června 1914, týden před atentátem na arcivévodu Františka Ferdinanda.
Bojte se vřavy válečné, co obří sítí smétá svět, pravil básník Homér, v otázkách válčení kovaný odborník. I na počátku sjednocování Evropy stáli znalci, někteří z nich veteráni obou světových válek. Až na jugoslávské a ukrajinské „maličkosti“žijeme v nejdelším období míru, jaký Evropa kdy měla. Pamětníci války odcházejí, šedá je školní teorie. Mírový poklid nudí, imunita slábne, představivost vyschla. Každý dobrý psycholog poradí, že vřískat, dupat a bourat je vynikající relax. Po úspěšné bouračce si to všechno, alespoň k připomenutí, můžeme pěkně zopakovat.
Proto se dnes vůbec nestyďme důstojně si připomenout Mezinárodní den žen.