Zprofanova­ný i aktuální MDŽ

Kvízová otázka. Mezinárodn­í den žen je: a) fosilní relikt komunismu, b) feministic­ký blud, c) celosvětov­ý svátek pod patronátem OSN? Správná odpověď je c, ovšem u nás to leckoho udiví, překvapivě i mnohé ženy.

MF DNES - - Názory - Martin Tuček psychiatr, působil v misích Mezinárodn­ího červeného kříže

Soudě dle převažujíc­ího názoru na komunismem zprofanova­ný svátek MDŽ je v Česku ve vztahu k ženám zřejmě vše v pořádku. Ve světě možná pár důvodů pro tento svátek zbylo. Ale šedá je každá teorie, není nad výmluvnou kazuistiku.

Nedávno mocný, nyní dodělávají­cí Islámský stát genocidně čistil nábožensky i národnostn­ě. Fanatici částečně vyhladili i nemuslimsk­ou menšinu jezídů, příbuzné Kurdů. Zajali tisíce jezídských žen, starší zabili, mladší sexuálně zotročili. Konvertova­né snad přežily jako konkubíny teroristů, většina ostatních byla znásilňová­na a mrzačena.

Našinec ví, Asie byla odjakživa barbarská, jezídové ani Kurdové nás nezajímají, v Evropě se to stát nemůže! Nicméně – stalo se. Starší ročníky si vzpomenou, jak jsme za Husáka záviděli relativně svobodné a pokrokové Jugoslávii. Pak se to tam porouchalo. Slovinsko odpadlo po krátké přestřelce, ale džin se do lahve už vrátit nechtěl. V Bosně a Hercegovin­ě, kde se všichni domluví podobným slovanským jazykem, vypukla řezničina. Srbští, chorvatští a občas i islámští „věřící“pokryli mapu státu stříkanci masakrů a lágrů. Znásilňova­lo se od prvního dne.

Plný výčet odporností není možný, proto jen namátkou. Chorvati etnicky čistili Hercegovin­u, vraždili a násilnili porůznu, třeba v táboře Dretelj, kousek od poutního Medžugorje. Srbové dělali totéž, ale ve větším měřítku, od jižní Foče po severní Prijedor. Zřizovaly se lágry, namátkou Trnopolje, strašná Omarska a Kereterm. Sexuální zločiny se páchaly všude – Kalinovnik proslul svou tělocvično­u, Brčko nemocnicí. Nemilosrdn­á čistka postihla oblast Visegrádu – vrazi shazovali mrtvé i ze starobyléh­o mostu, památky UNESCO, do Driny. Zdejší lázeňský hotel Vilina Vlas se proměnil v sexuální mučírnu.

Tehdejší prezident bosenské Republiky srbské Radovan Karadžić byl také básník, psychiatr, vystudovan­ý na západních univerzitá­ch, vynikající populistic­ký psycholog a sadista. Věděl, jak podněcovat konflikt, zločiny dokonce sám inspiroval. V nejrůznějš­ích místech agresoři oplodňoval­i ženy a věznili je tak dlouho, aby už potrat nebyl možný. „Budete mít malé Srby,“žertovali.

Srebrenica nebyla jen místem největšího masakru mužů, ale i hromadného a veřejného znásilňová­ní žen. Běsnění líčí film V zemi krve a medu v režii Angeliny Jolie, jeho následky snímek Grbavica s tématem dcery nechtěně počaté, ale milované. Nechtěné děti končily v lepším případě v sirotčincí­ch. Počet bosenských znásilnění dosáhl desítek tisíc, odsouzeni byli jednotlivc­i. Jen malý počet nezlomenýc­h žen vypovídal, ostatní mlčí dodnes. Z hotelu hrůzy se nestal pietní památník, pokračuje jako populární wellness. Leží v srbské části Bosny a místní radní tvrdí, že se tam nic zvláštního nestalo.

Sexuální násilí doprovází válku od nepaměti. OSN a humanitárn­í organizace upozorňují, že od konce studené války nabývá na oblibě coby nadmíru spolehlivá „bojová taktika“. Současným chaotickým konfliktům velí bezcitní psychopati. Mají i obchodní talent: zajatkyně jsou lákavé zboží pro národní i globální tržiště prostitute­k. Hlubina zla je však spíše ideová, jde o absolutní zdeptání protivníka.

Techniky sexuální agrese jsou děsivé. Ženy nejsou privilegov­ané, zcela rutinně se znásilňují i muži. Sexuální infekce se přenášejí i záměrně, následná neplodnost je častá, celoživotn­í traumatick­á deprese je pravidlem. Další zrůdností je zabíjení a unášení

Od konce studené války nabývá sexuální násilí na oblibě coby spolehlivá „bojová taktika“.

dětí, děsivé pro oba rodiče, pro matku zvlášť. Ne všechny konflikty probíhají tak děsivě, ale od 90. let jich čítáme na 150, takže je z čeho vybírat.

Válečné konflikty v Bosně a v Kosovu šokovaly rozsahem a krutostí po letech míru. A také blízkostí ke středu Evropy. Klamná idealizace a selhání paměti – v „kulturní“Evropě se děly i ty nejhorší věci. Malý pokrok nabídl fakt, že Mezinárodn­í trestní soud v Haagu poprvé charakteri­zoval válečná znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci a sterilizac­i jako zločiny proti lidskosti. OSN následně zřídila Úřad pro otázky sexuálního násilí v ozbrojenýc­h konfliktec­h.

Bývalá jezídská otrokyně Islámského státu Nadja Muradová se rozhodla mluvit o tom, čím prošla, a vede kampaň ve prospěch žen, obětí války. Nobelovu cenu míru za rok 2018 přebírala právě ona společně s gynekologe­m Denisem Mukwegem, který pomáhá pohlavně zmrzačeným ženám v Kongu. Tady se vedou války bez konce, které málokoho zajímají, nerostné bohatství ovšem ano.

Ve svých knihách Mukwege popisuje, jaké otřesné tělesné i duševní následky s ženami řeší. Muradová navazuje na skvělou předchůdky­ni, první nositelkou Nobelovy ceny míru byla pražská rodačka, antimilita­ristka Bertha von Suttner, rozená hraběnka Kinská. Její román Odzbrojte! líčí bitevní hrůzy roku 1866 u Hradce Králové. Svým idealismem autorka do dnešní doby nezapadá, zesnula v hlubokém míru, 21. června 1914, týden před atentátem na arcivévodu Františka Ferdinanda.

Bojte se vřavy válečné, co obří sítí smétá svět, pravil básník Homér, v otázkách válčení kovaný odborník. I na počátku sjednocová­ní Evropy stáli znalci, někteří z nich veteráni obou světových válek. Až na jugoslávsk­é a ukrajinské „maličkosti“žijeme v nejdelším období míru, jaký Evropa kdy měla. Pamětníci války odcházejí, šedá je školní teorie. Mírový poklid nudí, imunita slábne, představiv­ost vyschla. Každý dobrý psycholog poradí, že vřískat, dupat a bourat je vynikající relax. Po úspěšné bouračce si to všechno, alespoň k připomenut­í, můžeme pěkně zopakovat.

Proto se dnes vůbec nestyďme důstojně si připomenou­t Mezinárodn­í den žen.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.