Bývalá barmanka táhne Ameriku příliš doleva

Kamila Struhy, editora MF DNES

AOC, ne, to není název firmy, ale zkratka jména vycházející hvězdy demokratů v americkém Kongresu. Devětadvacetileté Alexandrie Ocasio-Cortezové. Dívka, která se narodila portorickým rodičům v newyorském Bronxu a ještě před dvěma lety pracovala za barem, si již pár měsíců po vstupu do Sněmovny reprezentantů vydobyla stejnou poctu, jaké se dostalo bývalým prezidentům Franklinu Delano Rooseveltovi (FDR) a Johnu F. Kennedymu (JFK). Svou zkratku. Z chudých poměrů až na vrchol, prostě americký sen v přímém přenosu.

Jenže k demokratickým exprezidentům má ještě hodně daleko, i když stejně jako oni je symbolem změny v americké společnosti. Voliči se v USA posouvají víc nalevo. V průzkumu YouGov z roku 2017 44 procent mileniálů prohlásilo, že by raději žili v socialistickém státě. A ani pro starší už nepředstavuje slovo socialismus nadávku.

Cortezová se stala mezi demokraty hlasatelem těchto nálad. I ochráncem zájmů národnostních, sexuálních a jiných menšin. Též imigrantů. Oslovuje bílé, Hispánce i černochy, hlavně ty, kteří se hlásí o „spravedlivý“podíl na bohatství, které Amerika produkuje. Jejím snem je zavedení evropského modelu moderního sociálního státu říznutého starostí o čisté životní prostředí – neplacené vysoké školy, všeobecné zdravotní pojištění, konec skleníkových plynů či sto procent energie z obnovitelných zdrojů. A nebojí se to říct hodně nahlas nejen na Twitteru, kde rovnocenně soupeří s Trumpem.

Vlastně je předzvěstí přeměny demokratů v sociálnědemokratickou stranu sázející na demografické změny v USA a velké rozdíly mezi bohatými a chudými.

Jenže její velkolepý plán, který nazvala Green New Deal, s sebou nese několik obřích problémů. Cortezová stejně jako její stoupenci je příliš zbrklá. Chtěla by vše hned teď. Nejdéle za deset let. Tak rychle to však nikdy v USA nefungovalo, tam se vždy kráčelo cestou pomalé pragmatické evoluce, hledaly se složité kompromisy. Revoluce tam nejsou moc v kurzu.

Loni sice budovatelské nadšení přivedlo do Kongresu pár demokratických nováčků včetně AOC, oknem, které otevřel starý marxista Bernie Sanders v primárkách v boji s Hillary Clintonovou, jenže ho nesdílejí všichni voliči. Nejen republikánů. Mnoho nerozhodných schvaluje některé body Green New Dealu, ale ne plán jako celek. Ani voliči demokratů nejsou úplně jednotní.

Většina si uvědomuje, že obří státní výdaje nutné k dosažení výše zmíněných cílů by USA dovedly k bankrotu mnohem rychleji, než se to děje v současnosti. Už teď státní dluh dosahuje rekordních 22 trilionů dolarů. I proto se dá předpokládat, že Green New Deal jako celek ztroskotá, na druhou stranu je téměř jisté, že některé jeho části se prosadí. Onou evoluční americkou cestou, která povede USA pomaličku o pár krůčků doleva, kam chce i většina společnosti.

Snadnějšímu přechodu brání rozdělení politické scény i společnosti. Progresivní demokraté v Kongresu sice tvrdí, že dokážou najít s republikány kompromis. Jenže se chovají jako Donald Trump, myslí si, že znají univerzální pravdu, a prosazují ji bez ohledu na následky. I umírněné spolustraníky, s nimiž se neshodnou, by nejraději poslali na hranici. Svoboda rozhodování se v tu chvíli nehodí. Ano, i to je změna, kterou s sebou přináší éra Alexandrie Ocasio-Cortezové.

Přitom „levičáci“narážejí na prezidentovu tvrdohlavost, což znemožňuje seriózně jednat o Green New Dealu. Příliš velké uhranutí sociálním státem, kterého se chytila i většina demokratických kandidátů na prezidenta, může paradoxně Trumpovi pomoci v kampani k volbám v roce 2020. Cortezová tak představuje pěšce, jímž se táhlo na počátku hry, který však nakonec může být obětován.