Zloděj stále uniká, prý si nechal pozměnit tvář
Kvidění byly dřív šperky Ulriky von Levetzow běžně, a dokonce cestovaly i do zahraničí. To už se pravděpodobně nestane, na výstavy poputuje kopie, i když věrná kvůli velikosti kamenů vyrobit nejde.
Šperk ale mohl být nenávratně ztracen. I když patří do mosteckého muzea, byl dlouhá desetiletí vystavován ve vesnickém kostele v Třebenicích, kde sídlí Muzeum českého granátu. Zloději si pro něj přišli dvakrát. V šedesátých letech na sebe jeden poberta upozornil obyvatele protějších domů a ti jej chytili. V roce 1988 se už krádež povedla.
Pracovník vydavatelství Artia, které na trh posílalo knihy o tuzemských památkách v angličtině, měl nezvedeného syna. Ten si v nově vydané publikaci Artie povšiml informace o šperku a místě, kde ho lze vidět. Na krádež si najal komplice, ten ale onemocněl, a tak si ještě v předvečer plánované akce dohodl nového.
Do třebenického kostela si došli během jeho rekonstrukce a Ulričiny šperky skutečně ukradli.
O rok později se je – byť mírně poškozené – podařilo policii vypátrat ukryté v plechové krabici ve středních Čechách v železničním náspu tratě Praha – Ústí nad Labem. Zloději prostě nevěděli, co s nimi, a nedokázali je prodat.
Policie dopadla i pachatele, kteří dostali tresty ve výši 4,6 roku a 4 roky vězení. Komplic, který onemocněl, ale plán krádeže neoznámil, byl potrestán pokutou 10 tisíc korun.
Soud stihl tresty udělit ještě před porevoluční amnestií. Jenže organizátor krádeže mezitím zmizel v Německu a pak v Itálii.
Mnoho o něm nevíme – jen to, že by mu dnes mělo být 50 let, podniká v gastronomii a ve strachu před vězením, kam by stále měl nastoupit, si nechal pozměnit tvář.
O schránku rozbili sekyru
Až bude šperk pravidelně vystavován, bude umístěn ve schránce z nerozbitného skla, které je kvůli komfortu diváka – aby na šperk lépe viděl – pokryto ještě sklem běžným.
Při zkouškách pevnosti schránky její výrobce nedokázal za deset minut sklo poškodit krumpáči ani sekerou, kterou dokonce tvůrci trezoru o sklo zlomili. (ves)