Teď radši zavřete oči! Ebenův sobík čaruje

Napínavější než mnohý hraný thriller a zábavnější než běžné animované pohádky je Putování sobíka, dokumentární rodinný příběh sledující první rok laponského mláděte. Režisér Guillaume Maidatchevsky jej natočil „na objednávku“vlastních dětí, které prý zajímalo, jak žijí sobi Santy Clause, nicméně vypráví způsobem, jejž ocení i dospělí milovníci přírodovědných výprav Zázračné planety.

Bez falešného útlocitu

Kamera sleduje své hrdiny z důvěrné blízkosti, počínaje rampouchy na paroží a konče porodem v přímém přenosu. Navíc vypjaté okamžiky včetně váhání matky mezi vlastním bezpečím a záchranou potomka či prvního dramatického přechodu přes řeku vyvažuje odlehčenými situacemi s potrhlým hranostajem či veverkou, která po vzoru své předchůdkyně z Doby ledové trpně čeká, až jí jídlo roztaje.

V druhém plánu má film přitažlivost cestopisu se zamlklou velkolepostí fjordů i kouzlem polární záře, nicméně v popředí stojí zvířata v unikátních záběrech. Vlci, tchoři, medvědi, mile zhrzené námluvy polární lišky, zábavné napodobování zajíce, ale také souboje, ať už vzájemné při říji, či o život, kde snad ještě děsivější kapitolu než nádherně nasnímaná vlčí štvanice podzimním lesem píší komáři. Až hororový rosomák pak doloží, jak rozumně si film počíná: ani se nevyžívá v krvi, ani nepěstuje falešný útlocit: věcně dětem ukazuje zákony přírody. Což završuje Marek Eben hravým komentářem – Teď radši zavřete oči, toho predátora nic nezastaví, nic... ledaže by samička?

Až na občasné kázání tedy okouzlující, čistý, nadgenerační zážitek.