Pražští sympaťáci a neomarxismus
Česko prožívá bezprecedentní období prosperity, které snad snese srovnání s rakousko-uherskou „belle epoque“přelomu 19. a 20. století. Jako v každé zemi z toho nejvíce těží metropole. K tomu se přidávají silné příjmy z turismu (Praha je čtvrtá nejnavštěvovanější metropole EU) a fenomén sociálních sítí, který i poslednímu frustrantovi dává pocit rovnosti.
Vlivná novinářská generace dnešních padesátníků („my, co jsme cinkali klíči“) bojuje minulé bitvy a varuje společnost před ultrapragmatickým Andrejem Babišem. Jenže ve svém svatém boji přehlížejí na první pohled sympatické kroky nastupující politické generace. Generace, která vyrůstala v relativním dostatku, která nezažila komunismus a která je levicová jako Hugo Chávez.
V bohaté Praze to vidíme nejvíce. Půl roku po komunálních volbách už vystrkují růžky. Představte si, že by někdejší ministr vnitra Ivan Langer řekl, že bude podle elektroměrů kontrolovat, jestli jste doma. Jistě by se zorganizovala demonstrace, našel by se zpěvák, co by ji bojkotem podpořil – a přitom mimochodem upozornil na své nové album.
Když sledování elektroměrů vyhlásil pražský primátor Zdeněk Hřib, část klíčařů mu tleskala. Pokud je váš byt prázdný, zvedneme vám daně! Časem vám ho možná rovnou zrekvírujeme. Máme přece právo bydlet! K tomu se připojil oblíbený starosta Prahy 7 a faktický vládce Prahy Jan Čižinský. Nesmíme pod rouškou ochrany soukromého vlastnictví hájit spekulanty! Beztak to jsou bohatí lidé, Rusové a mafie!
Intelektuální svědomí národa kdysi chudého Jendu miluje. Na Praze 7 se žije skvěle, i když by za to měli obyvatelé spíše děkovat Pavlu Bémovi a jeho Blance. Ta totiž odvedla ze sedmičky tranzitní dopravu (na úkor Prahy 6 a 8). Stejně tak mu odpustí novodobý nepotismus: z bráchy udělal starostu Prahy 1, třetí bratr na umístěnku čeká. A u lidového sympaťáka Jendy překousneme i kumulaci funkcí jako za Husáka (Čižinský je současně poslanec, zastupitel hlavního města, šéf klubu zastupitelů a starosta Prahy 7).
V Praze je bytů málo a jsou drahé, o tom není sporu. Jediná cesta je urychlení výstavby nových. Abych byl spravedlivý, musím uznat, že ani primátorka Krnáčová v tomto nezářila. O to víc musíme zabrat teď. Jenže je sledování elektroměrů správnou cestou? Je boj proti bohatým „spekulantům“opravdu to, co třicet let po listopadu 1989 chceme?
Gini index, ukazatel distribuce bohatství ve společnosti, je v Česku jeden z nejnižších na světě. Nižší než v rovnostářském Švédsku, o Německu či Rakousku ani nemluvě. Žijeme ve skvělém městě i skvělé zemi. Nepokazme si to zpochybňováním soukromého vlastnictví. Od kontroly „správného“využívání soukromého majetku ke znárodňování není daleko.