Kéž jsou všechny bytovky šťastny
Martina Polívky, šéfa plzeňské MF DNES
Divná věc je tohle bydlení. Stejná modla jako ekonomický růst. Sledujeme pořád dokola, kolik bytů se rozestavělo, kolik dostavělo, až to vypadá, že to slouží jako jeden z parametrů našeho veřejného štěstí. Počet obyvatel téhle země se za posledních třeba 40 let nijak radikálně nezměnil, přitom bytů je pořád málo a pořád se stavějí další. Prostě trochu záhada. Nešťastní jsou ti, co si jejich koupi nemůžou dovolit, stejně jako ti, kteří si to dovolit mohou, ale nemají z čeho vybírat.
Statistici čerstvě spočítali, že se loni relativně víc začalo stavět mimo Prahu, která nemá hotový územní plán a táhne se tam stavební řízení. Důsledkem pražské situace je fakt, že si k nám do Plzně nacházejí v čím dál větší míře cestu velcí developeři republikového formátu. Už si ověřili, že se tu snáz propletou houští úředních povinností a klientelu v krajském městě údajně taky nacházejí. V cenách bytů musí slevit, v počtech dokonce o řády, ale evidentně vidí perspektivu i mimo Prahu. Nejen kvůli kupní síle, ale i díky dostatku těch dokončených jsou byty v Plzni – a dalších městech mimo Prahu – i cenově dostupnější.
Obecně se tvrdí, že pomalé schvalování výstavby vyšroubovalo v posledních letech ceny pražských bytů k závratným výškám a že nárůst dělá desítky procent třeba jen za minulé dva roky. Jen díky tomu, že někomu ztěžkla ruka s razítkem? Ať je za tím jakékoli dobro a ideje, byznys je to fakt solidní. Veřejná správa se tu proviňuje mnohem víc než ti, které chce vyšším zdaněním trestat za neobydlené byty, nakupované na investice – pokud si s tou myšlenkou opravdu někdo kromě komunistů pohrával.
Ukládání peněz do nemovitostí bude asi vždy někdo považovat za zavrženíhodnou spekulaci. Ale spíš jde o rozumné a zodpovědné
nakládání s penězi. Problém je, že se kyvadlo přehouplo až příliš k drahotě a bydlení se pro nepříjemně mnoho lidí stává nedostupným na pořízení i na nájem. Jestli do toho mají obce vstoupit, tak ne daňovými tresty pro úspěšné, ale pomocí pro ty, kdo ztrácejí šanci si na bydlení sáhnout. Snad se to i začíná dít, jen bude třeba přidat.
Neutuchající zájem o nové byty je obecně vzato nelogický, ale i laik si nějaká vysvětlení najde. Trvalou poptávku zřejmě způsobuje nekončící přesun lidí z vesnic do měst. Z měst na vesnici se sice část populace vydala taky, ale ne do původních selských stavení či zemědělských bytovek, nýbrž do nových domů v satelitech u velkých sídel. V touze stavět stále dál a dál hraje určitě roli i trend změny kvality bydlení od paneláků k rodinným domům nebo moderním bytovkám.
A nejsme sice cílem migrace a počet obyvatel země nijak zásadně neroste, nafukuje se ovšem a klesá s množstvím zahraničních dělníků v pravidelných periodách hospodářského cyklu. I to je nejspíš jeden z důvodů aktuálního hladu po bytech. Ne že by se nové byty stavěly pro zahraniční dělníky. Ale zřejmě se do nich přesouvají lidé, jejichž minulé příbytky teď zmíněné skupině slouží. Až s odeznívající konjunkturou nastane propad na trhu bytů kvůli poklesu koupěschopnosti obyvatel, dá tomu trendu turbo ještě fakt, že se spousta cizinců bude vracet domů a propadne se zájem o nájemní byty.
Byty a bydlení nejsou běžné zboží. Ví se to ve světě a koneckonců u nás se bály uvolnit regulaci cen nájemného i pravicové vlády téměř dvě desetiletí po pádu socialismu. Dostupnost bydlení nakonec asi opravdu je tím v úvodu zmiňovaným parametrem veřejného štěstí. Takže s trochou nadsázky: Kéž jsou všechny bytovky šťastny!