Václav Klaus jde proti českým zájmům

Bývalého prezidenta Václava Klause před třemi lety výsledek referenda o brexitu potěšil. Proč ne, názor větší poloviny hlasujících Britů je legitimní a EU není žalář národních států. Teď se Klaus snaží bojovat za interpretaci brexitu jako projevu „naděje k bourání evropského domečku z karet“. (Nenechme si ukrást brexit, MF DNES, 3. 4.). Údajně se hlasovalo jen o nespokojenosti s přesunem rozhodování z Británie do Bruselu. Podle Klause nehrály roli otázky migrace, bezpečnosti nebo obecné nespokojenosti s politickou reprezentací Británie.

Typický Václav Klaus, provokující nepřijatelným zjednodušováním. Na rozdíl od svého syna volí přijatelnější slovník, i když jemu vyloučení z ODS nehrozí. Nechme stranou, kolikrát již exprezident popřel sám sebe. Stačí si vzpomenout, jak po obstrukcích podepsal tzv. Lisabonskou smlouvu, i když z jeho komentářů o její škodlivosti pro ČR bylo jasné, že jejím podpisem porušil prezidentský slib vykonávat úřad v zájmu lidu.

Klaus se mýlí v tom, že brexit je signálem, že EU kráčí špatným směrem. Unie totiž nikam sama nekráčí. Rozhodují její orgány, zásadní vliv si ponechaly národní reprezentace. Kam tedy kráčí EU, je procesem vyjednávání řady aktérů, kteří mají odlišné motivace. Brexit umožňuje nepřeberně interpretací, je však především postupem, jak člen po 40 letech opouští společenství, do kterého vrostl. Je přirozené, že nevyzkoušený proces s sebou nese komplikace. EU v této zkoušce zatím obstála. Její orgány se dokázaly shodnout na společném a vstřícném postupu.

Ve vztahu k Evropské unii projevuje Klaus konzistentně alarmismus, na hony vzdálený údajnému eurorealismu ODS z přelomu tisíciletí. Místo aby kritizoval neodpovědné britské politiky, kteří vyvolali brexit bez realistického plánu, jak jej realizovat, kritizuje britskou premiérku, že se snaží najít řešení.

Brexit je příležitostí hledat lepší podobu EU. Inspirativní jsou návrhy francouzského prezidenta prohloubit spolupráci v řadě oblastí. V uvažování Macrona stejně jako u Klause potřebujeme silný stát. Evropský nebo národní. Pokud chceme v Unii prosadit české zájmy, musíme se na nich shodnout doma. Britský parlament nám ukazuje, jak těžko se hledá shoda. EU je domácí politická záležitost. Jakou Unii tedy chceme? Klausovo adorování národních států jde proti našim národním zájmům. My federalisté tvrdíme, že českým zájmem je federální EU, jejíž funkčnost neblokují národní egoismy. Pro zemi velikosti jednoho z německých regionů není výhodné hrát si na soběstačnost, když můžeme čerpat výhody spolupráce. Nejen obranu, ale i energetiku, vědu, ochranu životního prostředí a otevřený trh potřebujeme pro všechny, bez národních „specifik“.

Poučení z brexitu je: domluvme se doma (pragmatici, federalisté i skeptici), co v naší EU chceme změnit. A pak to prosazujme.