VÝCHOZÍ TEXT K ÚLOHÁM 1.–5.

O vrchol Dhaulagiri jsem se NEÚSPĚŠNĚ pokoušel už v roce 2006; byla to expedice, na kterou nevzpomínám moc rád. ZAPRVÉ jsme jeli na podzim (trochu znouzectnost, protože nevyšla žádná jarní expedice). Do Himálají se totiž jezdí nejvíc na jaře, v dubnu a květnu, nebo na podzim, v září a říjnu. Rozhodně je pro expedice na osmitisícovky lepší jarní období i přesto, že je v té době větší vlhkost, a tak padá víc sněhu. Hlavní ale je, že se prodlužují dny, otepluje se a míň fouká. Podzim má tu výhodu, že přes léto hodně nasněží, spoustu SKALNÍ úseků přikreje sníh, a člověk nemusí LÉZT po skále. Na druhou stranu se zkracují dny, čím dál tím víc mrzne a přichází silný větry, zvlášť zákeřný v osmi tisících. Když jsme byli na podzim 2000 na Kanchenjungze, postavili jsme sice poměrně rychle C3 v 7100 m, ale potom v jednom kuse čtrnáct dnů foukalo, a tábor jsme tam museli dokonce zanechat. Pro nižší hory může být podzim příznivější, ale u těch nejvyšších bych ho nikomu ... (Radek Jaroš, Hory shora 2)