Dobrá zpráva z pole za věznicí plzeňskou

Martina Polívky, šéfa plzeňské MF DNES

Oblékli si slavnostní modré uniformy a naposledy nastoupili na letištní plochu. Psal se rok 1991 a letci z 11. vrtulníkového pluku se loučili s letištěm Plzeň-Bory. Bylo to prý vůbec první letiště na českém území, postavené už v roce 1910, ale slavná historie skončila a brzy se začala psát jiná. Území se o pár let později stalo základem jedné z nejúspěšnějších průmyslových zón v Česku s názvem Borská pole. A teď se tu – možná – začíná historie lámat znovu. Pár firem z první várky totiž začíná balit kufry.

Více než stohektarový industriální park vznikl v 90. letech, v době, kdy se plzeňská Škodovka řítila do problémů a bylo jasné, že do Plzně musí přijít nové, a hlavně i jinak zaměřené firmy. Plzeň dala stamiliony do úprav a infrastruktury, což se ovšem městu vrátilo při prodeji pozemků investorům. Ti pak v následujících letech přivedli investice, dodnes za 45 miliard korun. Ve více než čtyřech desítkách firem dělá na Borských polích přes dvanáct tisíc lidí.

Na začátku bylo třeba ulovit velkou rybu, která udělá zóně reklamu a za níž přijdou další. Tehdejšímu vedení města se podařilo získat japonskou Matsushitu a její divizi pro výrobu televizorů Panasonic. V době, kdy české hospodářství procházelo dost bolestivou restrukturalizací, to byl opravdu zářez. Zónu se podařilo přivést k životu za dva nebo tři roky a pak zažila bouřlivý rozvoj. V listopadu 1998 tu mimo jiné otevřel brány hypermarket Carrefour, v té době největší v zemi, převzatý posléze společností Tesco. Necelá polovina firem na Borských polích má českého majitele, ve zbytku dominují Japonci a Němci.

Borská pole se sice stala také synonymem pro práci u pásu a pro zaměstnávání zahraničních dělníků, nicméně zaměstnává i spoustu místních. A dělají se tu i fakt

zajímavé věci – kromě špičkových televizí a klimatizací třeba kuchyňské moduly do airbusů nebo speciální jeřábová technika pro filmaře, za niž její výrobce získal technického Oscara.

Nyní Borská pole opouští výrobce kabelových svazků Yazaki a haly projdou modernizací a úpravami pro průmysl té nejčerstvější generace. Firma byla na Borských polích od roku 2001, v Plzni a ve Stříbře působila už mnohem dříve. Do Srbska odchází už nějakou chvíli, a to hlavně kvůli nižším daním a mzdám.

Zpráva, kterou ekonomové komentovali s tím, že podobných odchodů může přibývat, vzbudila docela velký rozruch. Hlavně ve webových diskusích dominují odsudky vůči investičním pobídkám, diskutéři kvitují odchod firem závislých na levné pracovní síle a obávají se, že tu po nich zůstanou zahraniční dělníci a problémy, které s jejich přílivem souvisely. Uvidíme. Z podpory montoven se snad stát už trochu poučil a jednu velkou vlnu dělníků z ciziny už spláchla minulá krize. Prostě jich tehdy velká většina odešla a není důvod, proč by to do budoucna mělo být jinak.

Developer hlásí, že první opuštěnou halu opraví, zmodernizuje, a rád by tam přivedl takzvaný průmysl 4.0 a výrobu s vysokou přidanou hodnotou. Možná to tak bude, možná přijde doba, kdy i tyhle haly budou zbytečné jako doky na Temži či Rýně. Tam se dnes bydlí, jsou tam koncertní síně, filmová studia a zábavní centra. Že je to přehnané? Kdo by si před sto lety myslel, že na letišti za známou plzeňskou věznicí budou jednou Japonci vyrábět věci, kterým se říká televize...

Možná se taky nemění téměř nic, prostě jen odchází jedna firma za levnějšími dělníky, ale na každý pád je to zpráva o tom, že bohatneme.