Ve skříni voní čerstvá hlína a zní tón trubky
Pach zašlé skříně versus vůně čerstvé hlíny. Přítmí scény versus bílé šaty sedící dívky. Zajímavé kontrastní pocity vyvolává v úvodu WARdrobe, nové představení, které připravilo jihočeské Divadlo Continuo ve spolupráci s francouzským Accademia Teatro Dimitri.
WARdrobe, které vedle Švestkového dvora, kde Continuo sídlí, bude k vidění i v pražské La Fabrice, vzniklo jako pokračování předchozí premiéry 8. Loni v létě se totiž na Švestkovém dvoře sešli mladí umělci, aby v plenéru vytvořili osm krátkých představení propojených v jeden zajímavý večer. Vedle dalších tehdy Jakub Štourač a Felix Baumann pohybovým divadlem vyprávěli příběh japonského vojáka Onoda Hiroo, který se devětadvacet let ukrýval ve filipínské džungli v domnění, že druhá světová válka stále probíhá. Jejich dílko patřilo k nejlepšímu, co představení 8 nabídlo a umělci se nyní rozhodli svůj motiv rozpracovat dále pod střechou divadla.
Válka i skříň
WARdrobe (název vychází z anglického výrazu pro skříň, první tři písmena pak odkazují ke slovu válka) tentokrát vedle japonského vojáka inspirovaly i další příběhy (ruský bloger Sergej Astachov, Ortenovo dílo Eta, Eta, žlutí ptáci či třeba antická Sibyla z Cumae). Všechny vesměs spojuje moment osamění a uzavření v malém prostoru, hlubší paralely asi hledat netřeba.
Právě tyto pocity se autoři snaží navodit i u diváků. Opět vidíme několik obleků visících na šatních ramínkách, které náhle obživnou v performery. Představením vibruje táhlý motiv trubky, který večeru dodává pitoreskní posmutnělou atmosféru. Uvězněné postavy jakoby náhle nabyly svobody a po letech vězení nevěděly, jak s ní naložit. Rej postupně rozhýbává celou skříň, z tragikomiky se stává komika, aby se postupně všichni vrátili zpět do svých pozic.
WARdrobe trvá okolo tři čtvrtě hodiny, je drobnou hříčkou ukazující esenci pohybového divadla, kde jde především o emoce a kde příběh zůstává daleko za předvedenou formou. Continuo u nás patří v tomto žánru stále mezi nejlepší.