Haló, tady jsem, ten v trikoloře

Josef Černý debutuje na Giru. Snad už ho maséři nepřehlédnou

Loni na jaře jezdil závody jako GP Adria Mobil ve Slovinsku nebo Memorial Andrzeja Trochanowskiego v Polsku. Jezdil je dobře, ovšem byla to úplně jiná liga.

Zato letos? Patřil do pelotonu worldtourového podniku Kolem Katalánska, okusil klasikářský monument Lutych–Bastogne–Lutych. A teď je v Boloni. Na startu Gira. „O tom jsem od začátku kariéry snil,“vypráví Josef Černý. „Že jednou pojedu Grand Tour.“

Za pouhých devět měsíců se převrátil jeho cyklistický svět.

Z třetidivizní české stáje Elkov se probil až do prvodivizního týmu CCC, nástupce někdejšího BMC.

„Psychicky i fyzicky je to velký

skok,“říká. Vysoká závodní rychlost elitních závodů jej zkraje sezony zaskočila, zato vybavení a péče nadchly: „V týmu CCC zůstalo 75 procent zázemí z někdejšího BMC, máme tu tolik kol a oblečení...“

Navíc už na zimních soustředěních trénoval s olympijským vítězem Gregem Van Avermaetem – a nedá na něj dopustit: „Vůbec není frajírek, je moc přátelský.“

Van Avermaet toužil letos vyhrát velkou klasiku, ale zůstal „jen“u druhých a třetích míst. Na Giru nestartuje. Tým CCC nemá v Itálii lídra na celkové pořadí, jeho jezdci tudíž dostali za úkol zviditelnit stáj v únicích a etapovými úspěchy.

„Už jsem si vytipoval tři etapy, kde se chci o něco pokusit. A kdybych i některou z časovek dojel v Top 10, bude to super,“říká Černý. Itinerář první poloviny Gira by se měl zamlouvat časovkářům a klasikářům jeho ražení.

Co přijde pak? To je i pro 25letého českého cyklistu záhada.

Dosud nejdelším závodem, který kdy absolvoval, bylo v roce 2015 devítidenní klání Kolem Chaj-nanu. Zato teď jej čeká 21 etap Gira. Navíc takového, které je ve své vrchařské druhé polovině brutální.

„Věřím, že jsem na to trénovaný. Když jsem letos jel Kolem Katalánska, říkal jsem si, že pokud se do závodu dobře rozjedu, tak mi po prvních třech dnech všechny další budou připadat víceméně stejné. Pokračujete dál jako na setrvačník.“

Tak míní dorazit až do cíle Gira ve Veroně. Přestože vysoké hory třetího týdne rozhodně nepatří k jeho oblíbeným terénům.

„Ze soustředění v Livignu znám Gavii i Mortirolo. Tuším, do čeho jdu. Zkušenější kluci mě uklidňovali, že v nejtěžších horských etapách se hned na prvním kopci vytvoří grupetto (skupina za pelotonem) ,ve kterém se potom i tyhle kopce dají celkem v klidu překonat.“

Z Černého hlasu čiší obrovské odhodlání. Na Giru má navíc právo oblékat speciální dres národního mistra namísto oranžového dresu CCC. Je na to hrdý, ale zároveň přiznává: „Nejsme jako Quick-Step, za který jezdí národních šampionů několik. Z našeho týmu mám domácí titul jen já. Proto jsem si připadal až nepatřičně, když všichni další kluci z týmu byli v oranžovém a já mezi nimi vyčníval v trikoloře.“

Opravdová potíž pak nastávala během závodů na občerstvovacích zónách. Maséři týmu CCC, kteří tady předávají jezdcům taštičky s jídlem, si na Černého netradiční dres nemohli zvyknout, proto ho často přehlíželi. „Musím na ně dopředu mávat a hlásit se, aby si mě všimli. Bývá to tam dost hektické.“

Ovšem když se na Giru dostane do úniku, určitě ho už nepřehlédnou.