Chtít vyhrávat
Jako kapitán reprezentace sbíral medaile, teď je chce Robert Reichel vozit jako kouč.
Robert Reichel mluví o tom, proč hokejisté nevozí medaile
Je to ikona zlaté generace z přelomu tisíciletí. Symbol úspěchu. Dnes je z Roberta Reichla u hokejové reprezentace asistent trenéra, který má jasně utříbené názory.
Ví, co českému hokeji chybí a proč zaostává. A je přesvědčený o tom, že zná recept, který ho dokáže znovu nastartovat.
Roberte, poprvé jste na mistrovství světa na druhé straně barikády. Přepadá vás nostalgie?
To vůbec, takový nejsem. Jako hráč jsem si mistrovství užíval a těšil se na ně. Teď se ale musím přiznat, že to na mě zatím nedýchlo.
Jak to?
Asi je to tím, jak tu nebylo nic připravené. V tom mě Slováci zklamali. Nepamatuju si, že bychom s tím dřív na nějakém šampionátu měli problém. Nerozumím tomu, protože KHL se tu už dávno nehrála, takže měli organizátoři dost času dát všechno dohromady. Místo toho se všude něco řeže, vrtá a v kabině nás ruší rány kladivem.
Bylo pro vás a vaši generaci mistrovství světa maximum, čeho mohl hráč dosáhnout?
Bylo.
Cítíte, že se to změnilo?
My jsme byli jinak vychováváni a žili v jiném režimu. Vždycky pro nás byla čest za nároďák hrát. Musím ale říct, že letos většina kluků přijela. Věřím, že se to zlomí a pro hráče bude normální pomoct českému hokeji. Protože se potřebujeme vrátit tam, kde jsme bývali.
Je vůbec možné, aby se český hokej vrátil do zlaté doby? Nebylo to výjimečné a neopakovatelné období? Nejsou ta očekávání přehnaná?
Je mi jasné, že nebudeme vozit zlata ani medaile každý rok, ty tři roky za sebou byla neskutečná věc. Na druhou stranu věřím, že máme spoustu mladších hráčů, kteří se začínají postupně zapojovat do NHL. Z nich můžou být za dva tři roky dobří hokejisté, kteří budou tvořit kostru nároďáku. Věřím, že budou chtít přijíždět, vyhrávat a udělat úspěch. Jasně, v NHL máte dobré peníze, ale většinou nic nevyhrajete. A já si myslím, že hlavní by mělo být chtít vyhrávat. Musíme změnit mentalitu dnešních kluků. Nejdřív ale musí chtít vůbec přijíždět na mistrovství.
Bude to stačit?
Nemusí. Rusko, Švédsko a Finsko jsou hodně nahoře, o Kanadě s Amerikou ani nemluvím. A to se nám přibližujou další státy jako Německo nebo Švýcarsko...
Mluvil jste o mentalitě: dá se současná generace porovnat s tou vaší? V čem jsou dnešní hráči jiní, než jste bývali vy?
To je hrozně složitá otázka.
Nemyslí si dnes o sobě hráči moc, aniž toho tolik dokázali? Jistě, řada z nich je v NHL, ale vaše generace v ní patřila přece jenom výš...
Vím, co myslíte, ale to se může za pár let změnit. Je důležité, aby se kluci v NHL dostávali do prvních dvou lajn. Od toho se bude odvíjet i síla národního mužstva. Dneska moc kluků v prvních dvou lajnách v zámoří nehraje. Buďme rádi, že tam vůbec někoho máme.
Co musí udělat, aby měli v týmech NHL větší roli?
Musí na sobě hodně pracovat jak na ledě, tak mimo něj. A k tomu budou muset víc přemýšlet.
Jak to myslíte?
Nejde hrát hokej jenom podle toho, co vám řekne trenér. Je nutné přemýšlet samostatně, třeba předvídat, jak se změní situace na ledě. Být myšlenkami o krok napřed. To se hráči naučí jedině v prvních dvou lajnách.
U koho vidíte potenciál?
Mladých, kteří jsou dole v juniorkách a na farmách, je dost. Ještě neudělali ten poslední krok. Vím, že někdy je to těžké, vím, že kluby mají různé priority, ale když se z 25 kluků dole rekrutuje do tří let deset do NHL, bude to dobré. Český hokej musí rozšiřovat základnu, abychom měli hodně dětí, ty nejlepší v reprezentačních výběrech zlepšovat. Z toho nám vyroste nová generace.
Myslíte, že český hokej už dopadl na dno a stoupá?
Myslím, že na dně už jsme byli a odrazili se. Lepší se to, ale v porovnání se Švédy a Finy je to pořád málo. Horší už to ale nebude.
Přijde mi, že dnešní hráči nesnesou tvrdší trenéry. Že mají rádi svou pohodu. Vnímáte to stejně?
Nechtěl bych zasahovat do klubů, protože nevím, jak se kde trénuje, ale pořád si myslím, že se u nás obecně trénuje málo. Měli bychom přidat. V tom máme rezervy. Nejde z hokejistů dělat roboty. Hokej je hra milionů věcí, které jsou strašně rychlé. A během vteřiny se vám nějaký systém bránění změní na něco úplně jiného. K tomu chybí to zmiňované myšlení hráčů, jak zareagovat na danou situaci, když si ji neukážeme na videu.
Jak na to?
V naší době nebyla videa, ale měli jsme fotbal, házenou, hráli jsme košíkovou a podobné sporty. V těchto sportech jsme se naučili předvídat situace, které mohou vzniknout. Je potřeba, aby děti dělaly víc sportů, nejenom hokej. Tím se budou zlepšovat.
Mluvil jste o tom, že hráči málo trénují. Jsou na tom Češi špatně kondičně?
Takhle bych to nedefinoval. Podstata problému je v tom, že tréninky nejsou v potřebné intenzitě. Od toho se všechno odvíjí. Pokud nebudeme trénovat stoprocentně, tak se dál neposuneme. Někdy mi přijde, že jsou u nás tréninky takové uvolněné, aby se to odtrénovalo a šlo se domů. Tak by to nemělo být. Trénink by měl být tvrdší než zápas. Pak vás v něm nic nepřekvapí, protože bude lehčí. Tréninky by měly být vyšponované do maxima.
Neboli volnější tréninky hráče nenaučí vyšťavit se v zápase.
Přesně tak. Ani nebudou mít psychickou ochotu tomu dát víc. Rozhodující je vůle něco změnit, jít za limity. Ti, co při vyrovnaném zápase nevydrží, padnou, ostatní jdou dál a nic je nezastaví. Tohle bychom měli kluky učit.
Obloukem jsme se vrátili k tomu, že Češi nejsou ochotní pracovat. Dá se to změnit?
Je to hlavně o těch klucích. Proč by měl být trenér tvrdší? Samozřejmě na ně může zařvat, ale ti kluci to mají jako práci. Něco, co je baví a ještě jsou za to placení. Já bych přece neměl hráče přemlouvat a ještě na něj řvát. Od toho tu nejsme. Ti kluci musí chtít sami, když chtějí reprezentovat a hrát v NHL. Já se taky někdy necítím, ale jdu skrz.
Chybí vám tahle zarputilost u extraligových hráčů?
Nebudu mluvit o NHL, ta soutěž je jinde. Ale vídám dost tréninků u nás na nejvyšší úrovni. A neodpovídají tomu. Ti hráči trénink odkloužou.
Je to větší chyba hráčů, nebo trenérů?
Všech. Managementu, trenérů i hráčů. Ale pokud bude dobrý manažer a trenér, který to vidí, tak máte možnosti. Musíte to hráči vysvětlit, a pokud to nepochopí, tak tam nemá co dělat. Pak je někde chyba. A víte, co je nejhorší?
Ne.
Že mladší hráči, kteří přicházejí do mužstev, nevidí vzory. Naopak si všimnou u těch starších špatných návyků. Lídr mužstva musí šlapat. Jsou kluby, kde to takhle není.
Často zní kritika, proč mladí odcházejí do zahraničí. Nemyslíte, že jim nic jiného nezbývá?
Hlavně jim nezbude konkurence, to je velký problém. Když si kluk myslí, že je nejlepší, tak co ho posune dál? Jedině konkurence. Pokud se zastaví v osmnácti na místě, tak za dva tři roky může skončit s hokejem, protože si bude myslet, že je pořád nejlepší. Ale ona to není pravda.
Co s vámi udělalo, když jste odešel z Česka hrát do Kanady? Pamatujete si ten čas?
Pamatuju. Furt jsem trénoval. Hned jsem poznal, že jsem pozadu. Musel jsem si přidávat ve všem: na ledě i na suchu. První sezona byla hrozně těžká. Jakýkoli cizinec musí být lepší než domácí. Proto se kluci venku víc hecnou a musí pracovat. Doma mi to chybí.
Co vám chybělo, když jste odešel do zámoří? Na čem jste musel nejvíc pracovat?
Hlavně na defenzivě. U nás se vesměs nehrála, jen se útočilo a já se musel naučit bránit oslabení a podobně. I kondičně jsem se musel zlepšit. A zesílit.
A to jste si do té doby myslel, že jste na tom dobře, že ano?
Přesně tak.
To bylo prozření.
Ano, bylo. Myslel jsem si, že přijdu a budu král. Ale realita byla jinde. Dneska mladí kluci zažívají totéž. Přijdete, trenér vám řekne, že nehrajete, a tečka. A musíte makat a čekat, kdy dostanete šanci.
Vraťme se k vašemu trenérství. Baví vás ta role? A co máte u národního týmu přesně na starosti?
Víc se zaměřuju na útočníky, Karel Mlejnek na obránce a Miloš Říha to celé koordinuje a má samozřejmě poslední slovo. Bavíme se před tréninky a zápasy o strategii, jak připravit mužstvo na mítincích a podobně. Snažíme se dát klukům maximum, aby to pochopili.
Jak moc se zapojujete při zápase do koučování?
Zase máme nějaké úlohy. Miloš si to diriguje, já koučuju útočníky.
Láká vás jednou reprezentaci převzít?
Dostal jsem u nároďáku smlouvu na rok a víc se tím nezatěžuju. Prioritou je tohle mistrovství a chci uspět.
V posledních letech se u reprezentace stávali z asistentů hlavní trenéři. Necítíte šanci?
Já na to takhle nekoukám. Zajímá mě současnost a budoucnost neřeším. Klidně se může stát, že budu zase odpočívat. Nedávám si cíle, ale když něco dělám, tak to dělám stoprocentně a žiju tím.