Mistrovství zbytku světa. Co na něm máte?

Karla Knapa, reportéra MF DNES

Mladík v černé mikině a kšiltovce zapózoval s přítelkyní před modelem bradavického hradu. Patrně nejlepší hokejista planety Connor McDavid vzal minulý týden plavovlasou slečnu Lauren do Hollywoodu, zatímco se parta jeho krajanů chystala na start mistrovství světa v Košicích. „Jsem tu kvůli konkurzu na famfrpál,“napsal na Instagram.

Další Kanaďan, P. K. Subban, zatím tokal se svou milou, bývalou americkou lyžařkou Lindsay Vonnovou, na pláži v Miami.

Ruský brankář Sergej Bobrovskij nabízí k prodeji svůj honosný byt v Columbusu za necelé tři miliony dolarů.

Finský centr Aleksander Barkov má v květnovém plánu odpočinek, dobročinný golf a účast na několika svatbách.

Slovák Zdeno Chára v zámoří zápolí s týmem Boston Bruins o Stanley Cup, byť se v jeho zemi koná vyhlížený šampionát.

Vlastně většina hokejových hvězd se nyní zabývá něčím jiným než bojem o medaile na turnaji s blyštivým názvem, košatou tradicí a pozoruhodnou návštěvností.

I proto je jeho prestiž v odborných kruzích zpochybňována. Není vyloženě vrcholnou událostí jako v jiných sportech. Je to spíš jakési mistrovství zbytku světa.

Vždyť z Top 20 tabulky bodování nejslavnější soutěže National Hockey League přiletělo na Slovensko pouze pět borců – Rusové Kučerov a Ovečkin, Němec Draisaitl a Američané Kane s Gaudreauem.

Ostatně i čtyři nejlepší Češi – Hertl, Pastrňák, Krejčí a Mrázek – se ještě v klubových dresech perou v play off NHL.

Zatímco na olympijských hrách (s výjimkou těch posledních v Koreji) nebo na Světových pohárech se střetávají opravdu ty nejsilnější výběry, jarní šampionáty mají spíš béčkovou úroveň. Vždycky to tak nějak bylo. Nejprve na nich hoši z NHL chyběli úplně. Až do roku 1977. Pak se začali objevovat

ti, jejichž týmy se za Atlantikem neprotlačily do vyřazovací části.

Někteří vnímali výpravu do Evropy spíš jako prázdninové dobrodružství, jako jeden velký flám. Kanadští a američtí manažeři leckdy zvou spíš nadějné jinochy, aby posbírali mezinárodní zkušenosti, které posléze zužitkují na olympiádě nebo na Světovém poháru. I proto výsledky šampionátu zpravidla nejsou úplně spolehlivým odrazem rozvržení sil mezi jeho účastníky.

Snad jen v květnu 2005 ve Vídni, když předtím NHL zrušila celou sezonu kvůli sporům mezi odbory a ligovými šéfy, bylo jeho obsazení takřka elitní. O to větší cenu mělo vítězství výběru kouče Růžičky.

Pro zámořská média je mistrovství podružnou akcí. Opravdové hrdiny spatřují ve vřavě o pohár Lorda Stanleyho.

Bylo by ovšem poněkud slaboduché tradiční hokejový festival jen shazovat. Nezávislá novinářka Julie Robenhymerová z New Jersey v pátek psala unešený tweet: „Atmosféra v Bratislavě je tak úžasná, že se nedá vylíčit. Nechápu, proč se sem fanoušci ze Severní Ameriky vydávají tak zřídka, aby ji poznali vlastními smysly.“

Šampionát je v řadě zemí nesmírně populární. V Česku vždy vyburcuje a přitáhne i širší masy, což dokazuje šílenství při předprodeji lístků, vysoká sledovanost televizních přenosů, aktivita inzerentů i naplněnost restaurací s velkými obrazovkami.

Bratislavu tak nyní zaplavila česká vlna. Aréna burácí a chvěje se, když Voráček a spol. nastupují, či dokonce dají gól. Je prima, že profíci válí skoro zadarmo. Za vlast.

Ani obchodní stránku nelze pominout. Pořádající český svaz po mistrovství 2015 vykázal hrubý zisk 450 milionů korun.

Ač se teď spousta es věnuje jiným činnostem, evropské hokejové národy si svůj jarní karneval nenechají zkazit. I bez McDavida či Crosbyho má své kouzlo.