Americký Tolkien, to už nejsem já
Nebýt amerického spisovatele Tada Williamse, možná by George R. R. Martin nikdy nestvořil knižní předlohu populárního seriálu Hra o trůny.
PRAHA Mnozí jej nazývají americkým Tolkienem. Hravě si poradí s žánry sci-fi i fantasy. Dokázal to ságami Jinozemě i Vzpomínka, žal a trn. Cizí mu není ani komiks. Je autorem několika sešitů pro DC Comics. Česko Tad Williams navštívil minulý týden v rámci literárního festivalu a knižního veletrhu Svět knihy 2019.
Jaké to je, být americkým Tolkienem?
Mám pocit, že tomuto označení už odzvonilo. Teď je to hlavně přezdívka pro George R. R. Martina. Nicméně, ať už jsem to já, nebo on, podobných označení využívají hlavně nakladatelé, jakožto prodejních zkratek. Pokud mi ale někdo řekne, že opravdu v mém stylu psaní či umělecké hodnotě díla spatřuje Tolkiena, samozřejmě mi to lichotí.
V čem vidíte svůj největší vliv na Martina při čtení ságy Píseň ledu a ohně?
Asi v tom, že jsem fantasy už ve své první trilogii představil nikoli jako odvozený, ale samostatný a soběstačný žánr, který si zaslouží budoucnost. Myslím, že chvíle, kdy to George pochopil, byla stěžejní. Důležitý pak asi je i můj způsob vyprávění. Od začátku jsem se rozhodl potlačovat hlas pouze jednoho vypravěče. Vyprávím celý příběh optikou různých hrdinů a situací. To je jeden z hlavních rozdílů mezi mnou a Tolkienem. Ten měl vždy ústředního hrdinu, který, když to přeženu, byl trochu bohem.
Máte nějaký soukromý odhad, jak Martinova sága dopadne? Ať už v televizním seriálu, nebo v knize.
S Georgem se známe dlouho, jezdíme na společné setkání s fanoušky. Měl jsem jeho práci rád ještě před uvedením celé ságy. Mám pocit, že Hra o trůny jako seriál se už od předlohy příliš vzdálila a žije si vlastním životem. Jde vidět, že příběh nepíše spisovatel, ale televizní scenáristé. Takže si nedovoluji odhadovat. Možná mám tip, jak chce celý příběh zakončit George, ale jelikož zatím na závěru ságy ani nepracuje, nebudu to prozrazovat.
Kdy jste přišel na to, že máte talent vytvářet fiktivní světy?
Bavilo mě to ještě dříve, než jsem uměl psát. Jako dítě jsem si pořád představoval, jak asi vypadá celý svět viděný očima kočky. Jinak si myslím, že pro každého spisovatele, který chce tvořit takové vesmíry, je důležité znát alespoň základy historie a vědy. Pak už stačí všechno své vyprávění umět neustále zpochybňovat a nespoléhat se na zajeté mechanismy. Chce to trpělivost a čas.
Ztratil jste se někdy ve svých příbězích?
Ne, a to si je ani nezapisuji. Stačí, že existují v mé hlavě. Když je píšu, žiju jimi, takže nehrozí, abych byl najednou dezorientovaný. Přemýšlím, jak by co šlo, nebo nešlo vymyslet, dokonce i při řízení, umývání nádobí a podobně.
Je rozdíl v tom, když píšete sci-fi a když se naopak věnujete fantasy?
Dané žánry jsou samozřejmě velmi odlišné. Přesně definovaný rozdíl mezi nimi asi není, ale odpovím vám asi nejpřesnější definicí, kterou jsem kdy slyšel. Zatímco se sci-fi zabývá různými verzemi naší současnosti a budoucnosti, fantasy přichází s novými verzemi minulosti.
Jste spisovatel, který musí dennodenně bezpodmínečně psát?
Ne, ale musím dennodenně vyprávět. Nemusí to však být prostřednictvím knih. Jsem také hudebník, a dokud prostřednictvím skladeb vyprávím příběh, jsem spokojen.