Dva pohledy na anděla smrti z Osvětimi
PRAHA Dvakrát koncentrační tábor v Osvětimi, dvakrát Josef Mengele. Nakladatelství Brána a CPress nabízí českým čtenářům dva zcela nové pohledy na hrůzy druhé světové války.
Ten první, autobiografický, vypráví Martin Greenfield, narozený jako Maxmilian Grünfeld ve vesničce Pavlovo. V memoárech Krejčí z Osvětimi Greenfield nejprve vzpomíná na roky v Osvětimi i Buchenwaldu.
Knihu otevírá vůbec prvním setkáním s Mengelem, které popisuje takto: „Z holínek mu vystupovaly nafouklé kalhoty bez puků. Nažehlená košile bez záhybů byla zastrčená pod opasek. Přiléhavé sako pokryté lesklými knoflíky a cvočky přitahovalo zrak k tmavým, dozadu sčesaným vlasům. Elegantní vyrovnaná tvář a třpytící se monokl na oku. Tehdy jsem ještě nevěděl, že tomu muži se říká anděl smrti.“
V hloubi duše už však možná věděl, že jestli jednou přežije, stane se krejčím. Nic se mu totiž do paměti nevpilo výrazněji než Mengeleho oděv.
Grünfeld po válce ještě krátce sloužil v československé armádě, pak se vydal do Budapešti a následně už zamířil do USA, kde se z něj stal Greenfield, v současnosti jedno z nejvyhledávanějších jmen krejčích v zemi. Šil obleky pro Leonarda DiCapria, Baracka Obamu i celý seriál Impérium – Mafie v Atlantic City.
Věnováno Romům
Hrdinkou druhé avizované knihy, nazvané Osvětimská ukolébavka, je Helene Hannemannová, jejíž osud se rozhodl zpracovat španělský spisovatel Mario Escobar.
O čem vypráví, dokazuje už autorovo věnování v úvodu knihy, které zasvětil dvaceti tisícům etnických cikánů, kteří byli v Osvětimi vyhlazeni, a dále pak čtvrtmilionu těch, kteří byli zavražděni v lesích a roklích na severu Evropy a v Rusku. Hannemannová však romského původu nebyla. Do koncentračního tábora šla kvůli svému manželovi romského původu a společným pěti potomkům. Manžel umírá hned po příjezdu, děti však napoprvé dokázala ochránit a díky árijskému vzezření si ji dokonce Mengele vybral, aby řídila školku pro děti a hlavně dvojčata cikánského původu. Dvojčata, na kterých později prováděl své experimenty.
Se sadistickým lékařem ve službách SS se tak musela pravidelně setkávat tváří v tvář. Z Escobarova vyprávění však podle zahraničních kritiků vychází, že ho zvládla využívat stejnou měrou, jako on dokázal ji. Knihu do češtiny přeložil Vladimír Fuksa. Osvětimského krejčího pak Petr Antonín.