Pocta padlým kolegům

Pražský hasič se zúčastnil běhu do schodů za hasiče, kteří zahynuli 11. září 2001

Martin Bajtler

PRAHA Téměř čtyři stovky hasičů vzdaly na začátku května výběhem do osmdesátého patra jednoho z newyorských mrakodrapů hold svým kolegům, kteří zahynuli při teroristickém útoku na newyorská Dvojčata 11. září 2001.

Na pátém ročníku akce The New York City Memorial Stair Climb měli poprvé svého reprezentanta i čeští hasiči. Byl jím Tomáš Jindra ze sboru pražských hasičů. Osmdesát pater zvládl v plné výbavě za 23 minut.

Jak pamětní závod do schodů vznikl?

Jelikož bylo mezi oběťmi 11. září mnoho záchranářů a hasičů, začal se před pěti lety v New Yorku pořádat vzpomínkový běh do schodů na jejich počest. Každý rok je to trochu jiné a každý rok se vybíhá jiná budova. Na místě Dvojčat je teď několik budov obchodního centra, některé se ještě dostavují, takže se místo závodu mění, stejně jako podlaží, do kterého se vybíhá. První hasiči, kteří se po útoku dostali dovnitř, vyběhli mezi 80. a 90. patro. Loni se proto běželo do 87. patra, letos bylo pater osmdesát.

Kterou budovu jste vybíhali?

Letos to byla osmdesátipatrová budova WTC 3. Ta stojí na místě jedné z budov, které spadly spolu s Dvojčaty. Loni se akce konala ve WTC 4, předtím se běželo v té nejvyšší budově One World Trade Center.

Byla to vaše první účast na Memorial Stair Climb?

Zúčastnil jsem se poprvé. Chtěl jsem jet už loni, ale nedovolil mi to zdravotní stav. Takže jsem se přihlásil znovu. Z českých hasičů jsem byl první za všech pět ročníků.

Jak se na takovou akci může hasič z Evropy dostat?

Američané jsou velcí patrioti, takže ta akce byla vytvořená hlavně pro Před závodem newyorské hasiče, kteří si chtěli připomínat památku svých kolegů. Registrace je proto nejprve jen pro hasiče z New Yorku, pak je to otevřené pro celé Spojené státy americké a nakonec je několik míst pro svět. Hasiči se přihlásí a organizátoři na základě přihlášek vyberou několik lidí, od nichž chtějí motivační dopis. Pak si vyberou, kdo se akce zúčastní. Takže je to vlastně takové menší výběrové řízení.

Jak celý ten den probíhal? Zúčastnili jste se s ostatními hasiči nějakého ceremoniálu?

Ráno byla registrace, kde nás rozdělili do jednoho ze tří běhů. Já byl ve druhém běhu spolu s většinou cizinců. Poté jsme se sešli u pomníku, což jsou vlastně základy těch Dvojčat se jmény všech obětí. Tam byl takový malý ceremoniál, řeklo se pár slov a držela minuta ticha. Pak jsme se začali řadit před dům, kde jsme dostali dýchací přístroje.

Každý účastník nesl do osmdesátého patra jméno jednoho z hasičů a záchranářů, kteří 11. září zahynuli. Čí památku jste měl uctít vy?

Dostal jsem předem přiděleného Johna Daniela Marshalla. O něm jsem věděl už asi dva měsíce. Na místě mi ještě přidělili druhé jméno Josepha A. Mascaliho. Zřejmě proto, že to také na poslední chvíli někomu nevyšlo, tak aby za to jméno někdo běžel.

Zjišťoval jste si o nich nějaké informace?

Bohužel jsem si toho před závodem nestihl přečíst tolik o Mascalim, ale o Marshallovi jsem si předem četl, protože kvůli tomu jsem tam byl. Chtěl jsem na to být připraven, protože jsem nevěděl, jestli třeba u toho pomníku nepotkám někoho z jeho rodiny. Bylo mu 34 let, když zahynul. Měl dvě malé děti a manželku, kteří teď žijí v Ohiu.

Do osmdesátého patra jste vybíhali s veškerou výbavou?

Soutěže v běhu hasičů do schodů se řadí do kategorie se vzduchem a bez vzduchu, což znamená, že se běží buď s maskou, kdy dýcháte vzduch z přístroje, nebo máte masku jen na krku, ale dýchací přístroj si nesete tak jako tak. My jsme běželi bez vzduchu, ale výbava byla kompletní, tedy hasičské boty, kabát, přilba, rukavice, dýchací přístroj... Celkem je to asi dvacet kilo.

Když jste na webu pražských hasičů popisoval své dojmy z akce, psal jste, že nešlo o klasický závod. Jaká byla na místě atmosféra?

Já jsem si celou dobu představoval, že tam jedu i závodit a podle toho jsem na to také trénoval. Ale nešlo to brát jako normální závod. Už když stojíte u toho pomníku, tak chápete, že hlavní smysl je uctění památky kolegů. Hodně mě překvapily třeba fotografie padlých hasičů a záchranářů, které lemovaly stěny celého schodiště. To bylo hodně emotivní. Navíc tam byli i starší hasiči, kterým bylo třeba pětapadesát a čas výběhu měli kolem hodiny. To byli chlapi, kteří se v roce 2001 hrabali vlastníma rukama v sutinách. Když tam jste vedle hasičů, kteří to zažili na vlastní kůži, a vidíte fotky mladých kluků, kteří tam zůstali, tak to nemůžete brát jako běžný závod. Starší hasiči, kteří odpočívali na jednotlivých patrech, si plácali s ostatními a hecovali nás, takže to bylo i hodně přátelské.

Co pro vás osobně jako pro hasiče 11. září znamená?

Jsem hasičem deset let a už mám za sebou několik požárů, takže vím, co to znamená vyvádět lidi z hořící budovy. Neumím si ale představit, co tam ti kluci zažívali. I proto jsem si chtěl zkusit, jaké to je, vystoupat tolik pater v plné výbavě. Ti hasiči se museli proplétat lidmi, kteří utíkali dolů, nesli si veškeré vybavení. Musel to být neuvěřitelný výkon, co tam dokázali. Když jsme se bavili s těmi staršími hasiči, tak ti říkali, že poslední stovka hasičů, která šla dovnitř, nesla jen lahve se vzduchem na výměnu pro kolegy nahoře. Takže táhli svůj dýchací přístroj a pět lahví k tomu, což je neuvěřitelné. Mám k tomu obrovský respekt.

Tomáš Jindra s visačkou Johna Marshalla, jednoho ze dvou padlých hasičů, jejichž jméno nesl do 80. patra. Foto: archiv Tomáše Jindry

Výběhy do schodů jsou hasičskou sportovní disciplínou. Zúčastnil jste se i jiných závodů?

Vůbec. Já jsem to nikdy předtím nedělal, začal jsem se tomu věnovat jen kvůli této akci. A přímo na New York jsem začal trénovat. Bydlím ve věžáku, který má dvaadvacet pater a tři podzemní podlaží, takže jsem měl možnost trénovat na pětadvaceti patrech. Vzal jsem si zátěžovou vestu a běhal schody.

Váš čas ve WTC 3 byl 23 minut a 20 vteřin. Neumím si vůbec představit, jakým tempem se doosmdesátého patra běží.

Bylo to 1 760 schodů, takže to vyšlo na nějakých 1,2 vteřiny na schod, 19 vteřin na patro. Měl jsem největší strach z toho, že špatně odhadnu výdrž. Když to přeženete, nohy vám do schodů ztuhnou a pak je taháte jak špalky. Nastavil jsem si na hodinkách čtrnáctivteřinový interval tak, aby mi na každém patře zazvonily a já věděl, jestli držím tempo. Nicméně jsem zjistil, že schodiště má o čtyři schody na patro víc, než jsem myslel, takže mi hodinky pípaly jinak a nakonec jsem měl tempo těch devatenáct vteřin na patro. Jsem ale spokojený, umístil jsem se na 37. místě z 390 hasičů.