Někdo šetří na uhlí, někdo na hokej. Fandí na 21. MS
Po utkání o bronz novináři, které nervovala blížící se uzávěrka, netrpělivě vyhlíželi trenéra Hadamczika. Jenže ten nikde.
„Už ho volali na tiskovou konferenci, ale když uslyšel, že jsou tady Dvořáci, musel se s námi vyfotit,“zavzpomíná usměvavá dáma. „A ještě nám půjčil medaili.“
Osm let stará příhoda z Bratislavy vykresluje, jak neodmyslitelně patří manželé Hana a Drahoslav k hokejovým šampionátům. „Někdo si odkládá peníze do obálky na uhlí, my tři čtvrtě roku šetříme na hokej,“usměje se Dvořák.
S manželkou je na svém 21. mistrovství světa. V Bratislavě navíc pomáhají během turnaje jako dobrovolníci. Přes den perou týmům oblečení, před českými zápasy ale navléknou vlastní dresy a zamíří na tribuny.
Vždy s sebou mají vlajku, kterou zručná Hana sama spíchla ze zbylých kousků látky. Na ní je nápis: OLBRAMOVICE DVOŘÁCI. „Celá vesnice sleduje zápasy, jestli nás neuvidí. I babičky přepínají ze seriálů,“popisuje Hana.
A vsaďte se, že jste ji určitě už někdy viděli. Na šampionát rodina z obce kousek od Benešova poprvé vyrazila v roce 1998. Drahoslava vytáčeli chybující komentátoři Novy, která tehdy vlastnila televizní práva. „Tohle nebudu poslouchat, jedeme!“
Ve Švýcarsku stejně jako na několika dalších šampionátech přespávali v autě, ale nevadilo to. Bylo krásně, pár z Čech okouzlila i příroda a přátelská atmosféra. Objevili vášeň, která se jich drží dodnes.
„Ročně máme dvě dovolené. V létě jezdíme po Česku na túry do hor a druhou nám určuje IIHF,“říkají
věrní fanoušci. Chyběli jen na šampionátu v Petrohradě (2000). Ručinský, Varaďa nebo Patera, ty všechny Dvořákovi znají. „Dřív kluci víc chodili do města, potkávali jsme je, popovídali jsme si. To je pro nás největší odměna,“líčí Hana. „Ted už hráči tolik ven nechodí,“srovnává.
Když s manželem slavila padesátiny, dorazil jim domů pogratulovat Vratislav Kulhánek, tehdejší předseda hokejového svazu a bývalý šéf automobilky Škoda Auto, která je dlouholetým hlavním partnerem turnaje. Uvažuje se, že jejich vlajka jednou poputuje do síně slávy českého hokeje.
Dnes mají manželé po šedesátce. Oba jsou v penzi, ale na jarním putování za sportem se nic nezměnilo. Už se nekoupou v jezerech, raději si najdou levnější ubytovnu nebo bydlení přes aplikaci Airbnb. Hana už týdny před odjezdem nechystá obědy do zavařovaček. Vše si koupí na místě. „Jen ty lístky jsou už ve skupině předražené,“posteskne si Hana. Za vstupenky utratí manželé desetitisíce korun, za roky přišli na pár fíglů. Když chtějí koupit lístek od překupníka, vyčkávají do začátku zápasu, po kterém šíbři vstupenky výrazně zlevňují. „A nejen mezi českými fanoušky máme kamarády. Když třeba vypadnou Finové, dají nám je,“přibližuje Hana. Jejím oblíbencem je kapitán Voráček. „Můj kůň byl Lukáš Kašpar,“připojí se Drahoslav. „Ale teď tíhnu k Jakubu Vránovi. I mladý Sklenička hraje dobře.“
Pokud by čtvrteční čtvrtfinále odehráli Češi v Košicích, Dvořákovi ho nejspíš neuvidí. Jako dobrovolníci mají naplánovanou šichtu u praček. „A na kluky si počkáme v Bratislavě,“usměje se Dvořáková. Zkušeným okem vidí, že by se to mohlo podařit. „Máme rychlé přihrávky. Dřív jsem to srovnávala s jinými týmy a zdálo se mi to vlažné. Ale letos dobrý. Zatím dobrý!“