Rozhovor: Jak to vidí kouč Říha
Kouč Říha mluví o prvním týdnu MS
Před 11 měsíci, když nastupoval na pozici kouče hokejové reprezentace, sliboval, že se zklidní. Že už nebude takový bouřlivák, jakým býval na klubové úrovni. Jenže zase tak jiný Miloš Říha teď není. I při zápasech proti Itálii a Rakousku, které jeho tým vyprášil 8:0, na střídačce křičel, gestikuloval, kroutil hlavou nad sudími. „Asi se těžko budu po 40 letech měnit, když jsem vybouchl i jako hráč. Těžko to budete krotit, a když něco cítíte, mělo by to jít z vás ven. Ale dávám si teď větší pozor, než když jsem působil v klubech,“říká Říha pro MF DNES.
Bylo pondělí. Jeho tým dotrénoval před dnešním zápasem proti Švýcarsku (12.15) a on ještě chtěl zajet k zubaři. Jenže ten byl v ordinaci jen do oběda, a tak místo do jeho křesla se usadil na tribunu a začal vyprávět.
Hokej teď chválí diváci i hráči. Proč se na něj dá zase koukat?
Máme silný útok, chceme hrát útočný hokej, a to se hráčům líbí. Je to hodně na nich, jak hrají, jak si vyhoví. My „jen“poskládali vhodné dvojice, trojice a na ledě je to vidět.
Dal jste jim volnost?
Ano. Ale pokud nedodržují jemné nuance, když propadají, tak jim poradíme. A oni velmi dobře reagují.
Mně se líbí pohyb. Kde se vzala ta lehkost?
Všichni jsou to bruslaři, ale my je taky nenecháváme moc odpočívat. Od začátku přípravy jsme nastolili tvrdší režim, hodně se bruslí. Chceme, aby únavu „vyjezdili“, zapotili se, pak se jim lépe dýchá. Hráč potom není unavený a otrávený, než kdyby měl ležet celý den na pokoji.
V přípravě jste trénovali i třikrát denně, což se některým nelíbilo.
Remcali, nebyli na to zvyklí. Někteří přišli, že třikrát denně v NHL netrénovali tři roky. My ale nastavili pravidla a každému jasně řekli, že jestli to nechce podstoupit, může z toho vlaku vystoupit. Oni ale taky v Americe, když se tam něco vymyslí, moc nemluví. Přijedou k nám a po deseti minutách už některým něco vadí, mají připomínky. Mužstvo ale zareagovalo dobře. A je ideální, když teď vidí, že jim trénink dělá dobře a že se po něm netrápí.
Je to metoda cukru a biče? Že Bartošák s Voráčkem mohli odjet k porodu, což je pochopitelné, ale ne každý kouč by svolil.
I jim jsme dali na výběr. Bartošákovi jsme řekli, že se bude muset hned vrátit. A kdyby to bylo v den klíčového zápasu, byl rozhodnutý, že by neodjel. Na druhou stranu je narození dítěte v životě posune o kus dál, než je jen nějaký hokej.
Uklidnilo je to?
U Voráčka se na porod dlouho čekalo a bylo na něm znát, že je někdy podrážděný. Že to není on, chybělo mu uvolnění. Bartošák je happy pořád, toho je těžké někdy zastavit.
Mimochodem, v sezoně jste mluvil o evropském jádru a že z NHL chcete jednu pětku.
Nikdo jsme nevěděli, že nastanou v NHL takové výsledky. Základ jsme chtěli mít ustanovený, ale nezměnili jsme to ze dne na den. Změnili jsme to, až když NHL nabízela takové hráče. Ještě jsme si nechávali do poslední chvíle místo pro Hertla, ten ale sám řekl, že by asi zdravotní prohlídkou neprošel. Že má určité zranění.
Riskujete rád? Třeba s povoláním Gulaše.
Nevadí mi to. V Česku je spousta kritiků, zvlášť na mou osobu. Spousta lidí mi přeje, spousta naopak. Já na to ovšem nekoukám a snažím se z mužstva vytáhnout co nejvíc. A je mi jedno, jak se na to lidi dívají. Oni nejsou tak blízko jako já. Musím ale vědět, jestli to tým vezme, nebo budu za kašpárka. Že bych se bál? Trenér tam je od toho, a když nemá jinou možnost, musí zariskovat.
Počkejte, vy máte pocit, že vám lidé v Česku nepřejí?
Čekalo se, jak to se mnou dopadne. Jestli zase na střídačce budu křičet. Samozřejmě, že tam křičím, ale takový jsem. Tak to musí každý brát.
Zase máte klidnější asistenty.
Proto jsem je vybíral tak dlouho. Samozřejmě dochází ke střetům, kdy se hádáme, mračíme se na sebe, ale druhý den zase nastane pohoda. A když je pohoda v realizačním týmu, což hráči velmi citlivě vnímají, přenese se to i na led. Nechtějí se koukat na otrávené lidi.
Ještě k té kritice. Po zápase s Lotyšskem jste novinářům vyčinil, že hledáme jen katastrofy. Že nejsme na jedné lodi a že jste se za stavu 0:2 bál, co zase budeme psát. Nechci nás hájit, ale nemám pocit, že bychom vám na tomto turnaji nějak „nakládali“.
Myslel jsem jen jedno médium. Ať udělám cokoliv, dostanu od nich facku. Že jsem se divně choval, že jsem blbě vybral. Pokud mužstvo předvádí, co předvádí, tak by mělo dostat pochvalu. My pořád hledáme, co by mělo být. Jestli se Franta dobře vyspal nebo tam měl být Pepa a proč tam není Petr. Já musel vybrat 25 hráčů. Mrzelo mě, že jsem musel poslat domů hráče, kteří tvrdě pracovali šest týdnů. Ale vzali to fantasticky a já jim musím znovu poděkovat. Jestli dosáhneme úspěchu, bude to i jejich zásluha.