Doba Evropy skončila
Zapomeňme na obchodní válku. Je tady zápolení o technologickou dominanci nad světem. Protože kdo dominuje technologicky, dominuje nakonec i vojensky. Bude to buď Washington, nebo Peking.
Jisté je to, že vítězem v této válce nebude Evropa. Ta dále slábne. Ztrácí na svém ekonomickém významu ve světě rychleji, než by bylo nutné, kvůli nástupu Asie a dalších takzvaných rozvíjejících se trhů. Střílí se do nohy. Na mnoho způsobů. Třeba zavedením eura. Na globálním ekonomickém významu totiž ztrácejí rychleji spíše ty země EU, které jednotnou měnu sdílejí. Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je Irsko. Což je ovšem svého druhu daňový ráj. Přinejmenším lze říci to, že po dvaceti letech existence eura nemáme po ruce jediný důkaz, že by pomáhalo upevňovat ekonomickou pozici Evropy ve světě.
Evropa se střílí do nohy nově také třeba drakonickými emisními regulacemi svého automobilového průmyslu. To je jeden z mála sektorů, kde ještě celosvětově hraje celkem prim. Další ránu zasazuje své ekonomice nákladnou snahou o přechod na obnovitelné zdroje energie. Mnozí energetičtí experti mají za to, že například německá „Energiewende“(rozsáhlý program energetické transformace celé země) dokonce odporuje fyzikálním zákonům. Starý kontinent se tedy nevzpírá pouze zákonitostem
ekonomickým. Nějakou dobu to půjde, odporovat fyzice či ekonomii, ale věčně ne. Na světovém kolbišti tak Evropu mezitím zastoupí Čína, které starý kontinent uvolňuje místo lacině a bez boje. Zato USA se právě rozhodly s Čínou tvrdě bojovat. Evropa bude tomuto střetu jen staticky přihlížet, její doba minula.
Nový bipolární řád
Starý kontinent se nakonec bude muset přidat k jedné ze stran. Nový bipolární řád světa je tu. Stejně tak, jak učí historická zkušenost z 20. nebo 30. let minulého století, budou kolem ústředních mocností ochranářstvím stále výrazněji prolnutého světa, USA a Číny, vznikat obchodní bloky. Evropa by měla co nejrychleji pochopit, že už dávno není „pupkem zeměkoule“. Musí si uvědomit, že se jí v Číně a Asii obecně vysmívají coby „skanzenu“a „domovu důchodců“, který stále zřetelněji žije jen ze svých dějin a podstaty. Evropa ztrácí autoritu, které se těšívala, protože slábne ekonomicky. Kdo slábne ekonomicky, nemůže čekat, že bude inspirovat ostatní. Spíš se z něj stane odstrašující příklad. Pokud Evropa chce, aby se její hodnoty ve světě šířily, musí být v prvé řadě ekonomicky silná – a musí ekonomicky dále sílit. Pak také bude respektovaným partnerem.
Jenže Evropa místo toho vsadila na regulace a opatření, které ji ekonomicky oslabují, takže klesá i atraktivita hodnot, které by ráda šířila. Jde třeba o hodnotu humanismu a demokracie. Za tyhle hodnoty má smysl bojovat, jistě, ale vzletné fráze jsou v tomhle boji slabounkou zbraní. Mnohem účinnější by byl pořádný růst hrubého domácího produktu, produktivity, a tedy životní úrovně.
Trumpova administrativa zatím vytahuje kanon. Na Čínu udeřila dalšími cly. Chystá se brzy zatížit cly celý čínský dovoz. A zejména jde po krku konkrétním čínským firmám, zejména Huawei. Firmám, které Washington nazře jakožto bezpečnostní hrozbu pro USA, bude napříště upřena možnost Americe jejich zboží prodávat. To zaprvé. Zadruhé – Trump dává zmíněný Huawei na černou listinu. To v praxi značí, že firma nebude moci od amerických společností
Tím, že Washington i Peking tak řinčí zbraněmi, byť zatím ekonomickými, je vinna i Evropa.
nakupovat klíčové komponenty svých výrobků. První z nich už ruší své dodávky a podporu Huawei, ať jde o dodavatele čipů typu Qulacomm, nebo dodavatele softwaru typu Google.
Americká administrativa, jak vidno, je ochotna zajít hodně daleko. Zařazení Huawei na černou listinu totiž znamená také to, že jeho američtí dodavatelé ztratí svého zcela zásadního odběratele. Celou třetinu ročního rozpočtu – nějakých 11 miliard dolarů – dává Huawei na nákup součástek právě od amerických dodavatelů. V až existenčním ohrožení se však ocitne předně pochopitelně samotný Huawei. Ten nebude moci aktualizovat svůj software a provádět byť jen základní údržbu a obnovu hardwaru vlastních produktů. Třeba telefony značky Huawei tak postupně mohou ztratit na atraktivitě i z pohledu českého zákazníka. Dokud se obchodní válka, spíše však zápas o hegemonii nad světem, neuklidní, není dvakrát rozumné, aby si zákazník jako svůj nový mobil vybral právě Huawei. Do budoucna s ním může mít vážné potíže.
Nevyužitý potenciál
Evropa ale jako by stále nic nechápala. Není zkrátka ekonomickou, technologickou ani vojenskou silou takového kalibru, aby mohla hrát s USA a Čínou rovnocennou partii. Přitom má stále svůj potenciál. Musela by však transformativně změnit způsob svého politického provozu, který ve svém důsledku zatím vede hlavně jen k ekonomickému slábnutí. To má fatální dopad na celý svět.
Slábnutí Evropy znamená slábnutí bašty humanismu. Humanismus a další ušlechtilé hodnoty v dnešním světě chybějí, takže se do popředí dere siláctví a silová hra. Tím, že Washington i Peking tolik řinčí zbraněmi, byť zatím naštěstí hlavně ekonomickými, je vinna i Evropa. Rezignovala na svoji ekonomickou efektivitu, na další ekonomický rozvoj. Lépe řečeno, upřednostnila před ekonomikou ohledy ideologické, environmentální a jiné, čímž svět zásadně pomohla natočit vstříc k tomu, co je v příkrém rozporu s jejími hodnotami.