Jak se ze sumerské květiny radosti zrodil heroin

Voblasti zvané úrodný půlměsíc, tedy tam, kde se dnes rozkládá Sýrie, Turecko či Írán, se 10 tisíc let před naším letopočtem začala klubat civilizace. A krom našich prapředků, pšenice či ovcí u toho byl také mák.

Už tehdy lidé pochopili, jak prospěšná jsou jim tato výživná olejnatá semena – tedy pokud se využívají výhradně při přípravě jídel. Bylina papaver somniferum neboli mák setý se totiž stal věrným průvodcem člověka, byť jejich vzájemný vztah byl poněkud problematický.

Už staří Sumerové máku přezdívali květina radosti nebo štěstí, protože rychle odhalili omamné účinky skryté v makových tobolkách.

A dozajista je znali i Řekové, kteří mákem sypali svůj chléb, ale zároveň makovice přiřkli jako symbol bohu spánku Hypnosovi.

Z Řecka se mák, přesněji řečeno šťáva z nezralých makovic zvaná opium, rozšířil do Indie, Číny a Malé Asie, aby se ve středověku opium jako bumerang vrátilo do Evropy zpět – silnější, rizikovější, děsivější.

Až v 16. století si napravilo pověst

díky lékaři a alchymistovi přezdívanému Paracelsus, který z něj začal vyrábět laudanum, tajemný medikament na zmírnění bolesti.

Ponechme stranou, že za renesance se máku dařilo také jako okrasné bylině, od 17. století se rozjela i výroba rozličných opiových odvarů, tinktur, pilulek, mastí, kapek a lektvarů. Zabírat měly na kdeco: od kašle a hemoroidů přes nevolnost po nechtěné těhotenství.

Poté, co se v roce 1806 podařilo německému lékárníkovi Friedrichu W. Sertürnerovi izolovat z opia bílý, krystalický všelék na každou strázeň, který nazval morfin (znalci řeckých bájí už tuší, že podle Hypnosova syna Morfea), propadla Evropa závislosti.

Situace byla nejspíš až tak zlá, že Felix Hoffmann z německé farmaceutické firmy Bayer hledal na morfinismus protilék.

Využil pozapomenutý nápad na polosyntetický opioid diacetylmorfin, který měl být nenávykovou náhražkou morfinu – a dal mu jméno heroin. Jak tenhle zprvu bohulibý záměr dopadl, asi netřeba podrobně rozepisovat...