Merci, Jaro! Doma neviditelný, ve Francii milovaný
Jan Palička
vět a opustit fotbalovou scénu. Závěrečné utkání francouzské ligy se totiž hraje v Caen, pak už zřejmě nic dalšího nebude. Konec kariéry se blíží. I to Plašilovi došlo, když poslouchal narvanou tribunu, jak opakuje chytlavý popěvek: „Jaró Plažil! Jaró Plažil! Jaró, Jaró, Jaró Plažil!“
Plašil byl zvyklý, že jeho jméno zní ve francouzštině trochu jinak, ale komu by to vadilo, když v zemi žijete prakticky celý fotbalový život. Od sedmnácti do sedmatřiceti – s krátkou odbočkou do Itálie a Španělska.
Slzy nešly zastavit. Ani sílu mluvit nakonec neměl: „Děkuju vám všem. Velký dík. Velký velký dík,“pravil a mikrofon odevzdal.
Plašil nikdy nebyl mužem velkých slov. Čeští fanoušci ho vlastně nikdy moc nepřijali. Neznali ho, zdál se jim trochu podivínský. I ten jeho výrazný francouzský akcent vadil. Přitom univerzální záložník byl extrémně důležitým členem zlaté generace, trenér Brückner poznal, co se v něm skrývá za poklad. Na hřišti uměl zareagovat přesně podle plánů i instinktivně. Skvěle četl hru, byl spolehlivý, zastavoval brejky a zároveň pomáhal útoku. Pravda, ke střelám se nehrnul, zato dokázal zahrávat rohové kopy z obou stran jinou nohou. V tom byl světový unikát. Nepoznali byste, jestli má lepší pravačku, nebo levačku.
S reprezentací zažil pět velkých turnajů a jen tři hráči v historii nasbírali víc startů. Tomáš Rosický, Karel Poborský a rekordman Petr Čech. Plašil se tak nějak nenápadně zastavil na obdivuhodném čísle 103.
Nenápadná měla být i rozlučka s Girondins, kde strávil deset let. V Bordeaux však vymysleli, že budou váženého českého pomocníka sledovat kamerou. Vypravili se do jeho bytu a viděli maličkou síň slávy. Těch pár trofejí, které získal. Zjistili, že na domácí derniéru pozval rodiče a dohromady si poprosil o 22 lístků pro nejbližší. Kamera byla i v autě, když jel Plašil na zápas, nebo na taktické poradě, což většinou bývá zapovězené. Tentokrát ne, vše povoleno. Kvůli Jarovi z Opočna.
Zatímco v Česku mu fanoušci zatleskali málokdy a musel se cítit přehlížený, Francie ho velmi respektovala. Proto tolik nedělní slávy.
Trenér Paulo Sousa hecoval tým slovy „Musíme vyhrát pro Jara!“a brankář Costil přenechal kamarádovi duhovou kapitánskou pásku. „Tohle gesto mě zasáhlo,“vyznal se Plašil. Jen ten výsledek nedopadl. Bordeaux prohrálo s Remeší 0:1: „To je prostě fotbal.“
Plašilovi končí smlouva, a pokud nezmění názor, měl by v klubu zůstat v jiné roli.