Dřou jako koně, ale jejich výplatu shrábne Kim
Kvůli sankcím by severokorejští dělníci měli Rusko (a další země) do konce roku opustit. Místní podnikatelé si je však oblíbili, a tak hledají cestičky, jak zákaz obejít.
Ladislav Kryzánek
VLADIVOSTOK V celé západní Evropě i v USA se příliv nekvalifikovaných pracovníků z chudších zemí stal hromosvodem obav z levné pracovní síly. Existují však výjimky – třeba Severokorejci v Rusku.
Tamní podnikatelé dříče ze zbídačené, ale jaderně vyzbrojené země, vítají s otevřenou náručí. Mnohdy mají pocit, že jim je seslalo samo nebe. Díky drilu, jenž je v Severní Koreji běžný, totiž mají skvělé pracovní návyky. „Jsou rychlí, levní a nesmírně spolehliví. Dřou jako koně od nevidím do nevidím, ruští dělníci se jim nemohou rovnat,“pochvalovala si Severokorejce jistá Julija Kravčenková z Vladivostoku, jíž jejich parta vymalovala dům.
Na zaměstnance ze Severní Koreje v Rusku znovu přitáhl pozornost nedávný summit prezidenta Vladimira Putina a severokorejského vůdce Kim Čong-una.
Severokorejci se od běžných migrujících pracovníků liší ještě v jedné podstatné věci – nepřicházejí na vlastní pěst, ale jsou řízeně vysíláni státem. Režim to samozřejmě nedělá z nějakého samaritánství, je to pro něj ekonomicky velice výhodné. Velkou část výplaty totiž novodobí „otroci“, jak o nich hovoří pracovníci humanitárních organizací, kteří měli možnost se s nimi setkat, neuvidí. Putuje přímo do trezorů vůdce Kim Čong-una, který pak za tyto peníze vyvíjí všelijaké ničivé zbraně ohrožující sousedy. Ročně to prý činí stovky milionů dolarů.
I když Severokorejci jsou i v Rusku hlídáni Kimovými pohůnky, dřou často v nelidských podmínkách a jejich příbuzní doma slouží režimu jako záruka toho, že v zahraničí nebudou „zlobit“, do Ruska – ale i jinam – se jen hrnou. Je to pro ně nabídka z říše snů, vysněný lístek do ráje. Často proto neváhají dát tučný úplatek příslušnému úředníkovi, který má výběr lidí k výjezdu do ciziny na starosti. I ta část mzdy, jež Severokorejcům zůstane, pro ně představuje bohatství.
„Polovinu mzdy dávají státu,“sdělil serveru BBC profesor Andrej Lankov, odborník na Severní Koreu na univerzitě v Soulu. „To, co zbude, je však ještě daleko víc, než by si vydělali doma,“dodal.
Jak obejít sankce?
Podle ruského ministerstva práce dostávají Severokorejci v průměru 415 dolarů měsíčně, což je v přepočtu asi 9 500 korun a také zhruba o čtyřicet procent méně než činí průměrná mzda v Rusku (údaj za rok 2017).
Samotné Rusko je v současnosti dočasným domovem zhruba deseti tisíc občanů Severní Koreje. Osmdesát procent z nich pracuje ve stavebnictví.
Bývalo jich ovšem podstatně víc – ještě před dvěma lety uvádělo ruské ministerstvo zahraničí 40 000 pracovníků vyslaných z Kimovy tajnůstkářské říše.
Působí tu totiž „nepřítel“, který chtě nechtě počet Severokorejců redukuje. Jsou jím mezinárodní sankce přijaté proti Pchjongjangu kvůli jeho jadernému a raketovému programu. Podle regulí, s nimiž souhlasilo i Rusko, by všichni severokorejští dělníci měli odejít do konce letošního roku.
Ruští podnikatelé, kteří na nich vydělávají, se však snaží o nejrůznější kličky, aby o svá zlatá telata nepřišli. Žongluje se například s pracovními smlouvami Severokorejců. Na ty, kteří přišli do Ruska před zářím roku 2017, kdy sankce vstoupily v platnost, se údajně nevztahují.
Severokorejští dělníci jen jedí, pracují a spí (nijak dlouho). Nic jiného. „Neberou si dovolenou, nikdy si nestěžují. Jsou v podstatě v situaci otroků,“řekl o nich ruský vedoucí, který je měl na starosti ve Vladivostoku. Mimo práci mají zakázáno kontaktovat Rusy nebo jiné cizince. Spí pohromadě ve stísněných ubytovnách a vzájemně na sebe dávají pozor. To aby nepolevila jejich ostražitost.
To, že se i za těchto podmínek o práci v Rusku perou, vypovídá mnohé o tom, jak krutý musí život v Severní Koreji asi být.
Bezostyšné vykořisťování vlastních obyvatel odráží zoufalý hon severokorejského režimu za zahraničními penězi, jejichž zdroje se tenčí v přímé úměře k tvrdosti sankcí. Export práce, spolu s řadou státních restaurací a jiných podniků ve světě, se nyní ukazuje jako jedna z posledních možností, jak si tvrdou měnu opatřit. Na konci roku, kdy vstoupí v platnost úplný zákaz zaměstnávání Severokorejců, bude ještě hůř.
Kim se přesto alespoň navenek stále tváří, že se nic neděje, a dokonce tvrdí, že jeho země vyjde ze sankcí zocelena a posílena.
Polovinu mzdy dávají státu. To, co zbude, je však daleko víc, než by si vydělali doma.