Černobylská psychóza. Dnes by to bylo stejné

Paměť je potvora. Říká člověku, co si zamane, a co často nemá zhola nic společného s tím, co se doopravdy odehrálo. A to dokonce i u událostí, které by se do ní měly takříkajíc vrýt. Jako třeba u výbuchu atomové elektrárny v Černobylu.

O téhle katastrofě se teď zase dost mluví. Může za to nový televizní seriál stanice HBO, který si rychle získal zástup zanícených diváků. I odborníci ho hodnotí vysoko – je podle nich faktograficky hodně přesný a dramatické zkratky snesitelné.

Podíval jsem se na něj s velkým zájmem taky. Velmi dobře si tu událost pamatuju, tedy aspoň jsem si to dosud myslel. Pamatuju si to totiž takhle:

Někde v Rusku prý vybuchla atomová elektrárna, říká se mezi lidmi. Je to obrovská katastrofa, ale komunisti o ní dlouhé týdny mlčí, a když nemlčí, tak jen lžou a lžou a bagatelizují. A my mezitím dostáváme velké dávky zhoubné radiace.

Abych si tu dobu připomněl, pustil jsem si staré zpravodajství Československé televize, dnes dostupné na internetu.

A spadla mi čelist. Ukázalo se totiž, že jsem si to pamatoval úplně špatně.

Televize totiž k mému ohromení o Černobylu zdaleka nemlčela. Tedy – mlčela tři dny, po které havárii trestuhodně zamlčoval sám Sovětský svaz. Ale od 29. dubna v ní o vývoji kolem Černobylu mluvili zcela systematicky. Nic nebagatelizovali. Pravidelně informovali o tom, jaká opatření stát dělá. Zvali si odborníky. Například hlavní hygieničku, která podrobně popisovala, kolikrát denně a kde se radioaktivita měří, jaké jsou její hodnoty, a také to, že úroveň záření je tak malá, že lidem naprosto nic nehrozí.

Tehdy to spousta lidí považovala za propagandu. Dnes, třiatřicet let poté, víme, že to byla pravda. Lidem opravdu nic nehrozilo.

Pozor – tenhle text není žádná obhajoba minulého režimu ve stylu „tenkrát bylo líp“

či aspoň „nebylo všechno tak zlé, jak se dneska říká“. Ten režim byl opravdu hodně špatný a hloupý – a jsem si jist, že v tomhle bodě se na svoji paměť mohu spolehnout stoprocentně.

Jenže. To, že je režim blbý, ještě neznamená, že je šílený. A že nechá hromadně umírat občany jen proto, aby před „spřátelenou bratrskou zemí“, rozuměj okupační mocností, vypadal hezky. I v sebeblbějším režimu pracují odborníci, kteří své práci rozumějí. Kontroly ovzduší, vody a potravin byly v tehdejším Československu zjevně systematické a důkladné. A jejich výsledky se veřejnost dozvídala průběžně.

Že těmto výsledkům lidé nevěřili, už nebyl problém odborníků s detektory radioaktivity. Lidé obecně nedůvěřovali oficiálním zdrojům informací. Nevěřili proto ani tomu, co byla ve skutečnosti pravda.

I po těch třech dekádách kdekdo z pamětníků bude vyprávět, jak ten rok rostly obrovské radioaktivní houby. Nebo jak nedopatřením zmokl, načež celé týdny cítil „odpornou kovovou pachuť“, pak ho „půl roku bolely nohy“a doktoři přesto na nic nepřišli. Přitom jsou to úplné hlouposti.

Je to smutné, ale v dnešní době, kdy tady komunismus nemáme, by to nejspíše probíhalo velice podobně. Vždyť kolik lidí věří na „chemtrails“. Kolik lidí pokládá očkování za zhoubu. A kolik lidí si balí hlavu do alobalu, když vidí lán řepky.

Aniž bychom chtěli tahat čerta za ocas, představme si, co by se dělo, kdyby někde zase něco „bouchlo“.

I dnes by stát svolal svoji bezpečnostní radu. I dnes by okamžitě začalo průběžné měření a sledování situace. I dnes by se to průběžně zveřejňovalo.

A i dnes by bohužel jistá část společnosti volala, že „oni“nám lžou.

Protože „my“víme přece nejlíp, jak to všechno je.