Měl nabrané půjčky a naneštěstí onemocněl

Hrozila mi insolvence

Karel byl velký sportovec. Ještě za studentských let se seznámil s manželkou, která také hodně sportovala a nevynechala jedinou možnost jít si zacvičit či zajezdit na kole. Sjezdili spolu půl světa, potápěli se, lezli na hory, spouštěli se do jeskyní a skákali padákem.

Oba měli dobrou práci v reklamě a marketingu. Po čase se jim narodil syn, druhé dítě byla vytoužená holčička. To byla první maličkost, která zahýbala

s nastaveným stylem. Snažili se sice jezdit i s dětmi, ale již tolik nelétali a drželi se Evropy, kdyby snad děti potřebovaly doktora. Taky nebylo tolik peněz, když byla manželka doma již šestý rok.

Karel dělal, co mohl, rodina ale netušila, že všechno nebylo tak růžové, jak se zdálo. Aby mohli sportovat, potřebovali funkční vybavení: lyže, kola, kamery, mobily, cesty také něco stály a byly tu i Karlovy vlastní zájmy – především hory a padák. To je třeba zkusit Alpy, ale i Kavkaz, Karpaty a tak dále.

Kavkaz byla první půjčka, Karpaty druhá, Pamír třetí. Radši o tom nikde nemluvil, ani doma. Práci měl dobrou, na domácnost přispíval, na dovolenou jezdili, takže bylo všechno v pořádku. Pak to přišlo jak rána z nebes. První potíže ignoroval, ale diagnóza byla zdrcující – roztroušená skleróza. Selhávalo soustředění a došlo i na dlouhodobé léčení. V práci to už nešlo. Se splátkami také ne. Helikoptéry jej už nevynášely na vrcholky hor, jen hory upomínek připomněly manželce, že něco není v pořádku. Tou dobou už nastupovala do práce a rozhodla se, že vše vezme na sebe. Karel měl velké štěstí, že si tak dobře vybral.