Glosa: Komunismus na záchytce
Máme tu komunistický ráj, praví sestra jediné záchytky v kraji, když venku opět zakvílí impozantní mercedes záchranné služby. Ze vzdáleného okresu vezou asi potřicáté pana J. S posádkou se rval, pročež v závěsu následuje oktávka s dvěma policisty. Pan J. je pozvracen, pomočen a polonahý: i bude vykoupán, zavinut do županu a čistě uložen. Na odchodnou dostane charitní svršky a složenku na 700 korun. Jde o formalitu, pan J. je už dávno neplatič.
Provádím motivační pohovor: „Měl byste se léčit.“„Na to vám s…“odvětí, „já se léčil čtyřikrát – a jak jste mě dodělali!“Opravdu – porůznu v Česku pan J. absolvoval celkem čtyřikrát tři měsíce tzv. komplexní protialkoholické léčby. Její komunistický – rozuměj bezplatný – charakter mu neprospěl, zato zvýšil sebevědomou drzost. „Nemám floka a vezli mě protiprávně – žádám odvoz do bydliště!“
Nedostav odpověď, vyráží zachmuřený pan J. do víru velkoměsta, kde pokračují jeho pikareskní dobrodružství. Svršky vyměnil za výbušný koktejl, načež těžce zmožen natloukl si hlavu. Pan J. se tedy stejného večera ocitá na nenáviděné záchytce, tentokrát via Úrazová nemocnice, kde krom jiného podstoupil cétéčko mozku. To je mezi klientelou velmi oblíbené vyšetření: znám opilce, kterému v průběhu roku provedli CT šestkrát. Jedná se o tzv. řádný lékařský postup, zastrašení lékaři se krom toho bojí žalob. A vždy bez čekání, což se nám, střízlivějším, stát nemůže.
Na záchytce máme i rekordmany, vede paní M. s 261 pobyty a pan C., který překročil třístovku. Tito dva si své nápoje vybírají. Kritériem je nejen láce – vede krabicové a petlahvové „tiché“víno, často ovocný patok. Tvrdý já nesmím, mám fajnový žaludek, praví pivařka M., kterou odrovná i dvoulitrová petka.
Dříve fungující síť záchytek byla tzv. prodělečná, takže se zcela rozpadla. Třeba v pijácky mocném Ústeckém kraji zahajuje po skoro dvaceti letech jediná záchytka v Teplicích: 18 milionů korun stavba, 22 milionů roční provoz. Opilci okupují urgentní příjmy nemocnic – další důvod úprku zdravotníků z profese. Vládní návrh zvýšení spotřební daně na alkohol uvádí škody, které závislost způsobuje, pomýšlí ale jen na tvrdý alkohol.
Podivné: hlavně mladí začínají pijáckou kariéru pivem a vínem, destiláty se uplatní až ve druhém kole. Léčebny přeplňuje alkoholová demence. Ta si mok nevybírá, jde vždy o stejnou nemírně požívanou molekulu C2H5OH. Vybírají si zato sociální ústavy: alkoholici s propitou pamětí propustitelní nejsou, ústavy je ale nepřijmou. A znovu chybí vládní záruka, že výnos daní podepře vrávorající zdravotnictví. Vše výše uvedené hradíme tudíž my, komunisticky věrně solidární.