Tradiční bolehlav při probírání volebních lístků
Miroslava Koreckého, komentátora MF DNES
To sténání bývá slyšet před každými volbami, ale zdá se, že sílí a letos už přechází v děsivé kvílení až vytí: „Koho mám proboha volit?“Odpověď na to není snadná, protože z hnutí ANO se stali nefalšovaní levičáci, z ODS sluníčkáři, neomarxistická ČSSD je stále na kapačkách, „pravicová“topka se spojila se zelenými „ekoteroristy“a z toho, co předvádějí Piráti, máte pocit, že jointy snad vůbec netípají.
Naštěstí náruč pluralitní demokracie je široká a vějíř volebních lístků by letos vydal na slušnou brožuru. Vybere si snad každý: na kandidátkách figurují vedoucí psího domova, kouzelník, perníkář roku 2008, prezident úplně jiného státu (Liberland), ukulelistka či imitátor Václava Havla. Bylo by sice veselé poslat tuto sestavu do europarlamentu, ale asi by ten vtip nikdo neocenil, protože bruselsko-štrasburský sněm je podobných excentriků už dnes plný.
Čtyřicítka kandidujících partají a hnutí je letos zajímavá, polovina jejich názvů neříká nic ani masochistům, kteří sledují Události, komentáře či Otázky Václava Moravce. Kdo zavrhl profláklé standardní partaje a protestní hnutí, která se už stala součástí establishmentu, má stále z čeho vybírat. Jsou to poetické názvy, hýří se tam národem, alternativou, nezávislostí, suverenitou, demokracií, zdravím, sportem, vědou, vším pozitivním. Při čtení jmen lídrů si trochu připadáte jako v Jurském parku, kandidátka hnutí Vědci pro Českou republiku zase připomíná obsazení semináře před hrou Járy Cimrmana.
Kdo sledoval volební spoty stran či snad – nedej bože – klikl i na nějaký volební program, ten ví, že i volební sliby jsou letos veselé čtení. Více sobot a nedělí, emisní povolenky na čočku a fazole, připojení Marsu k EU, dotace na okurkový salát... Jistě, ty nejkurióznější sliby pocházejí z programů recesistických uskupení, ale on to zase
tak velký rozdíl ve srovnání s těmi tzv. seriózními není. Buď přetékají patosem a prázdnými floskulemi, anebo budí zdání, že v EU příštích pět let půjde jen o to, jestli se v Česku prodávaná cola bude sladit cukrem, nebo fruktózou.
Nadúrodu v počtu stran kandidujících do evropských voleb tradičně způsobuje vlídný volební systém. Celé Česko tvoří jeden volební obvod, pokrytý jedinou kandidátkou. Stačí tedy vyhecovat pár kamarádů a složit se na 19 tisíc korun, což je povinná volební kauce. A když zázrakem přelezete přes jedno procento hlasů, stát vám za každý obdržený hlas zaplatí 30 korun, takže investice se vám může vrátit už při 633 hlasech, vše nad to už je výdělek. Ve sněmovních volbách se sice platí stejná kauce, ale v každém ze 14 krajů, což už odfiltruje alespoň část magorů.
Skutečným lákadlem eurovoleb je ale pochopitelně vyšší, pětiprocentní práh, který zaručuje mandáty v eurosněmu a s nimi spojené benefity: měsíční plat 172 tisíc korun, 628 tisíc na asistenty, 113 tisíc na chod kanceláře, další diety, přídavky na penzi či dotace stranám nepočítaje. Vynásobte to dvanácti měsíci a pěti lety – za to se vyplatí krvácet.
Tedy stojí to za to těm, kdo o hlasy usilují, mnohem méně už těm, kdo je do volební urny házejí. Volební karneval se čtyřiceti bizarními stranami, přepálené příjmy europoslanců, vědomí toho, co asi náš výsadek o 21 hlavách, navzájem na smrt rozhádaných, v 751členném tělese reálně ovlivní – to všechno vždy bezpečně zajistí účast sotva pětiny voličů. Těch, kdo ještě věří tomu, že třeba o svém europoslanci příštích pět let uslyší.
A to se erár tak snaží. Česko je jediná evropská země, kde se volí dva dny, všude jinde stačí jeden. A stejně nám ti lidé nechodí! Ale nevzdávejme to – v Indii se zrovna také volí a volby tam trvají 39 dní. Jak to mají v Indii s okurkovým salátem, není známo.