Sbohem, Paříži. Navždy?
Tomáš Berdych vynechá Roland Garros. Český tenis pozná, jak moc mu jednou bude chybět.
Pohled Miroslav Němý
Nešlo o vřelé pouto, byť tu zažil velký životní průlom (o tom za chvíli). Zároveň byl vztah Tomáše Berdycha s Paříží mimořádně trvanlivý, věrný – od roku 2004 nastoupil na oranžovém grandslamu v hlavní soutěži patnáctkrát za sebou! Letos se tak nestane.
A kdo ví, jak tomu bude příště. „Nejsem stoprocentně připravený tak, jak bych si představoval, kvůli zdravotním problémům, které mě poslední dobou trápí,“napsal Berdych na Instagram. Je to od něj tah trochu očekávaný a hodně logický. Není se vůbec co divit, že nehodlal riskovat „do třetice všeho pařížského zlého“.
Protože dobrého tu poslední dobou vážně moc nepřicházelo.
Rok 2017: Ve 2. kole ho senzačně vyřadil tehdy málo známý Rus Chačanov. Berdych poprvé líčil, jak ho limitují chronické bolesti beder.
Rok 2018: Konec v úvodní rundě proti domácímu Chardymu, v divném utkání roztaženém kvůli dešti do dvou dnů. „Nejsem na kurtu svůj. Nedokážu hrát tak, jak bych chtěl,“soužila ho záda ještě více.
Jeho kariéru dlouho nejlépe charakterizovaly výrazy vytrvalost a vyrovnanost. Paříž se však stávala poslem nevítaných novinek. Mementem, že čas nezastavíme. „Nulu za antukovou sezonou jsem ještě neměl. Člověk sbírá zkušenosti. A ne vždy jen ty dobré,“líčil Berdych loni, kdy na tomto povrchu neoslavil jedinou výhru.
Letos na antuce nesehrál dokonce jediný zápas! Na Roland Garros měl co ztratit – jak sebevědomí, tak zdraví. A jen máloco šlo získat.
Berdychovi bude v září 34 let. Zda hodlá s tenisem pokračovat, ví jen on sám. „Uvidíme se za rok,“dopsal na sociálních sítích vzkaz městu u Seiny. Jenže to by se musel objevit malý medicínský zázrak, aby se dal maximálně do kupy, což se mu – bohužel – už třetím rokem nedaří. Návrat na antuku, a tedy i do Paříže jinak nedává moc smysl. Záda na ní trpí víc než jinde. A stejně nikdy nebyla jeho rajon. Čísla jsou nemilosrdná. Na Roland Garros má souhrnnou bilanci 25-15. Tedy nejhorší ze čtyř královských akcí v absolutním počtu výher i v procentuální úspěšnosti (v Melbourne zní 47-16, v Londýně 42-14, v New Yorku 32-14). Anebo jinak: na ostatních grandslamech vypadl v 1. kole v souhru pětkrát – a v Paříži hned šestkrát!
Francouzští novináři mu zatápěli, když Berdycha v roce 2010 vyhlásili nejméně sympatickým tenistou na okruhu, a poněkud pokrytecky citovali anonymní drby francouzských hráčů, byť ti sami rozhodně nepatřili k populárním a usměvavým borcům. „Je to tu strašně malé a pořád do někoho vrážím. Myslím, že by měli myslet také na hráče a jejich komfort,“popisoval Berdych v témže roce svůj vztah k nerozlehlému areálu, který sice nepostrádá šarm, ale ten se mísí s chaosem. A tady přichází dotek ironie dějin: ve zmíněném roce 2010 Tomáš Berdych poprvé postoupil do semifinále grandslamu... Právě zde. Byť podlehl Švédovi Söderlingovi, ocenil získanou lekci. A uznal, že prozřel; že na tak dlouhá tažení potřebuje ještě pevnější fyzičku.
Pak i díky ní roky platil za jednoho z nejstabilnějších členů Top 10. Ty časy jsou pryč. Berdychova záda jsou opotřebovaná, jeho výtečný start roku (finále v Dauhá, čtvrtfinále Australian Open) se jeví spíš jako výjimka, nikoli pravidlo. Když mu tělo dovolí, umí stále zaválet. Jenže ono toho dovoluje čím dál méně...
Pokud by už na Roland Garros nikdy nenastoupil, sám nijak zvlášť nemusí truchlit. Vždycky mu víc seděl horký australský leden, milovaná wimbledonská tráva i hlahol amerického velkoměsta.
Zato pro český tenis od neděle začíná nová pařížská epocha. Jakkoli zde Berdych někdy prožíval brzké konce, vždy dával naději aspoň na pár vyhraných duelů – kolik jich zvládne matný Jiří Veselý, jediný muž-našinec v hlavní soutěži? Ale to se vědělo už dlouho: že role čahouna TB bude naplno doceněna teprve tehdy, až přestane hrát.