Příběh politické vězeňkyně Bedřišky Synkové Dívka z koruny
Báječné a chutné recepty
Ze spisů na tom, že k vlastnímu pokusu ještě nepřikročili, neboť stačí již to, že k takovým útokům činili přípravy, respektive se na nich dohodli.“Jak málo stačí k vlastizradě.
Ukradené zbraně
Skupině před soudem mimořádně přitíží, že její členové během dvou let shromáždí několik – zpravidla starých – pistolí. Většinu nakrade jeden z členů ve zbrojařském závodě v Praze, v němž pracuje jako puškař.
Dle výpovědí je měla pár dní u sebe doma i studentka vyšší průmyslové školy Synková, která tehdy bydlela u rodičů na Pankráci.
Existenci zbraní však, na rozdíl od svých kamarádů, při výsleších sveřepě zapírá. Přestože ji vyšetřovatelé s výpověďmi ostatních soustavně konfrontují.
Vyšetřovací vazba, 21. září 1954.
„Otázka: Vyšetřování je známo, že vaše ilegální skupina byla ozbrojena. Pro jaký účel tomu tak bylo? Odpověď: O tom nic nevím. Otázka: Nemluvíte pravdu! Kdo kromě vás ještě vlastnil zbraň? Odpověď: Není mi známo, že by někdo vlastnil zbraň. Otázka: Lžete! Dosvědčuje to výpověď M. O. Vyjádřete se k tomu. Odpověď: Trvám na své výpovědi. Odpověď: Vyšetřování má za to, že jste dostatečně usvědčena, že o zbraních vaší ilegální organizace jste věděla a že jste jejich část také ukrývala.“Bedřiška Synková absolvovala na podzim roku 1954 sérii těžkých výslechů. Dle dokumentů strávila ve výslechové místnosti celkem sedmnáct hodin. Přesto až do hlavního líčení nepovolila.
A to se zřejmě promítlo do výše trestu. Jak uvedl soudce: přihlédlo se k velmi značné společenské nebezpečnosti.
„Všichni obvinění, až na obviněnou Bedřišku Synkovou a E. R., trestnou činnost v podstatě po skutkové stránce doznávají, vzájemně se usvědčují. Bedřiška Synková jakoukoliv trestnou činnost popírá, přestože je usvědčována výpověďmi jednotlivých spoluobviněných. Houževnatě například popírá i uschování zbraní, i když je obviněným J. K. tváří v tvář usvědčována,“zapíše prokurátor do žaloby.
Až u soudu Synková pod tíhou svědectví vinu za přechovávání zbraní připustí.
A komunistická justice je neúprosná. Společně se dvěma hlavními – byť v podstatě domnělými – vůdci je Bedřiška Synková koncem března 1955 odsouzena na deset let za mřížemi a k propadnutí jmění. Odvolací soud jí pak o pět týdnů později trest o dva roky sníží.
Praha, 24. března 1961. Bedřiška Synková je dva roky na svobodě. Státní bezpečnost ji však z dohledu nepouští. Na rodinu donášejí minimálně dva tajní spolupracovníci StB – její vrstevníci.
A podávají hlášení.
„Po návratu z věznice je z ní úplně jiná osoba, nežli jaká byla dříve. Vyhýbá se jakémukoliv styku s lidmi, a to nejen cizími, ale i s vlastními příslušníky rodiny. Je velmi apatická. Pohybuje se jako ve snách,“hlásí osoba s krycím jménem Erna. Možná tím rodinu i kryje. Krajská správa SNB v Praze, 26. května 1977. Státní bezpečnost zahajuje stíhání Bedřišky Hoffmanové, rozené Synkové a jejího manžela za trestný čin opuštění republiky. Manželé vycestovali do zahraničí už na podzim roku 1968, pár týdnů po okupaci Československa sovětskými vojsky. I se svým ročním synem se usadí ve městečku Dietikon nedaleko Curychu. Státní bezpečnost vyslýchá jejich příbuzné, ale do Švýcarska nedosáhne.
Nesmyslná vina
MF DNES prozkoumala stovky stran vyšetřovacího spisu skautky Bedřišky Synkové. Vyplývá z něj, že se při výsleších nedala lacino. Odsoudili ji na 10 let. 3x foto: ABS
Odvolací soud v Praze, 26. listopadu 1974. Někteří skauti odsouzení v 50. letech čekají na verdikt soudce. Požádali totiž o přezkum dvacet let starého rozsudku. K trestnému činu velezrady soud konstatuje: „V původním řízení šlo o ničím nepodloženou domněnku, neboť se taková okolnost vůbec neprokázala. Mohlo by se tudíž jednání obviněného posuzovat nejvýše jako trestný čin nepřátelství proti republice.“Alespoň malá satisfakce. Synková žijící v emigraci se do pádu komunismu v Československu oficiální rehabilitace nedočká. Přesto se její životní příběh díky jednokorunové minci vymyká. Je totiž mimořádným historickým paradoxem, že nespravedlivě odsouzená dívka měla jakýsi pomníček v peněžence každého Čechoslováka 35 let.